Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

V Itálii už zakazují i vánoční jesličky, aby se někdo neurazil. Církve většinou mlčí…

Ředitel školy v severoitalském Bergamu zakázal vystavit vánoční jesličky, aby tradiční symbol velkého křesťanského svátku nediskriminoval děti vyznávající jiná náboženství. Školáci zastávající jinou víru než křesťanství přitom tvoří v některých třídách zmíněné multikulturní vzdělávací instituce až polovinu žáků. Rodiče italských dětí považují opatření za nesmyslné.

 

Zákaz jesliček ve škole vzbudil značný ohlas. „Ten zákaz je absurdní. Proč by neměly děti nezávisle na své víře prožít radost, která je s Vánocemi spojena?“ prohlásil předseda krajně pravicové italské Ligy severu Matteo Salvini. Právě tato strana se postavila do čela kritických reakcí, které rozhodnutí ředitele v zemi vyvolalo. Salvini se proto rozhodl školu navštívit a jako dárek s sebou vzít betlém. O problému s jesličkami informovala u nás ČTK i server christnet.cz.

Ředitel školy Luciano Mastrorocco ale ani kvůli vlně nesouhlasu nechystá své rozhodnutí změnit. „Veřejná škola nesmí žádným způsobem nikoho diskriminovat,“ zdůraznil. Zakázané jesle chtěl ve své třídě vystavit jeden z učitelů.

Problém je v tom, že při pokusech zabránit nějaké diskriminaci, je často diskriminován někdo jiný. V tomto případě jsou to dětí občanů země, kde se křesťanství vyskytuje již téměř dvacet století. Také oni platí tyto školy ze svých daní, také oni mají jakousi představu o tom, jak by měl vypadat veřejný prostor a mají právo ho spoluutvářet. Jistě, děti jiných tradic mají také rodiče a ti nejspíš také platí daně. Tak ať si vystaví své symboly, pokud nějaké mají. Žijeme v multikulturní společnosti, máme se obohacovat. Zakázat něco, co tu bylo několik set let a nikomu to nikdy neuškodilo, to je ta pravá diskriminace. Ať každý předvede, co má, pokud to má.

Komu vadí chudé dítě?

Tradice stavět jesličky je přitom právě italského původu. Jako první je postavil svatý František z Assisi již ve středověku. Betlém zobrazuje postavy, které jsou dokonce vlastní i dalším významným náboženstvím, nejenom křesťanství, ale také islámu a judaismu. Existenci Ježíška nepopírá ani islám, ani židé. Liší se ale v interpretaci toho, kým byla Ježíšova postava v historii. Obraz rodiny je však archetypální, proto by neměl nikomu vadit. Zobrazení dítěte, které se narodilo v chudobě a je předmětem lidské solidarity, což zobrazují známé legendární postavy tří králů a pastýřů, nemůže nikomu na světě uškodit. Ledaže by to uškodilo náboženskému fanatismu určitého typu lidí. V takovém případě by ovšem bylo zapotřebí, aby se betlémy, popřípadě Boží muka a sochy světců stavěly na každém nároží a u každé cesty, což by bylo koneckonců o dost prospěšnější pro veřejný život, než jsou dnešní komerční billboardy.

Církve přitom vyvíjí příliš malé úsilí o to, aby se zviditelnily ve veřejném prostoru. Zviditelněním pochopitelně nemyslíme časté setkávání s politiky, účast na různých lidových akcích, kam chodí pouze přesvědčení, nebo také nepřesvědčení, aby získali nějaké společenské a politické body. Církev nutně nemusí asistovat u posvěcení každé nové hasičské stříkačky. Že si ale církve ze svých peněz nezakoupí ani jeden z nesčetných billboardů u našich dálnic, když už tam kvůli komerci k potěše lidu stojí, je opravdu pozoruhodné.

U nás zatím žádné zákazy ve školách i jinde nehrozí. Také se zatím nepotýkáme s žádnými menšinami, kterým by to, i když žijeme ve společnosti, která je ze značné části pohanská či zcela ateistická, Vánoce a dítě Ježíšek nikomu nevadí. Můžeme ale narazit na jiné projevy nenávisti vůči náboženským symbolům. Některé z nich produkuje například bývalá disidentka a spisovatelka Lenka Procházková, nyní prokomunistická aktivistka, která bojuje proti všemu, co je spojeno s církví. Na tom nic nemění to, že postavu Ježíše používá jako literární postavu ve svých textech. Ježíše koneckonců používali i komunisté, kteří v něm objevili prvního komunistu.

Radši nic nezakazovat

Až dojde na obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, což by bylo žádoucí z historického, kulturního i duchovního hlediska, Lenka Procházková a zřejmě i některé podobné osoby, jsou ochotny se tam utábořit, obsadit prostor a obnově Mariánského sloupu zničeného anarchisty při vzniku Československé republiky zabránit. Co se dá dělat. Vždycky bude existovat určitý druh lidí, který se domnívá, že má druhým předepisovat, jaké symboly smějí, nebo nesmí používat.

Stejně, jako by opravdový katolík neměl ničit rudé hvězdy na hrobech rudoarmějců, neměli by se ani ateisté míchat do problematiky mariánských sloupů a jesliček. Nemají se do toho míchat ani muslimové, ani kdokoliv jiný, protože jim potom prostě nic není.

Pokud lidé nebudou škodit vlastním a druhým, nebude třeba nic zakazovat. Pokud chtějí škodit sobě, je otázkou jejich vlastního rozumu, aby toho nechali.