Možná si, řeknete, že autor tohoto textu je jako pasáček, který křičí, aniž přichází vlk. Uvidíme, kdo nakonec přijde.
Washington Post napsal, že Miloš Zeman je mluvčím Kremlu. Není sám, stejným mluvčím je i prezident bývalý. Ten uvažuje sofistikovaněji než Zeman, ale záruku stability a pořádku vidí v Putinovi oba. Kremlu dávají právo na připojení Ukrajiny. Tu považují za stát umělý a života neschopný.
Blízké zahraničí
Klaus celkem oprávněně kritizuje EU za nižší demokratický potenciál, ale Putina, který s demokracií má společného mnohem méně, chápe a zastává se ho. Oba prezidenti se snaží, jak to jde, od atlantické civilizace naši republiku oddálit. Je jim bližší autoritářský režim, kde demokracie či chabý pokus o ni končí, než režim, jenž se pokouší s demokracií začít.
Jejich argumentace, v níž viníkem všeho je Západ, se nápadně shoduje s byvší argumentací někdejší Komunistické internacionály. Pachatelem zla jsou nepřehledné a chaotické demokratické státy, nikoli průzračné a čisté státy autoritativní. V soukolí velkých mocných států uhájí Česká republika svou existenci jen spojenectvím s jedním z obrů.
Oba politici to místo už nevidí na Západě, jenž s demokracií nějak operuje, nýbrž na Východě, který ji odmítá. Stanovisko, jež vidí větší nebezpečí v EU než v Putinově režimu, je pro naši samostatnost a svobodu velmi nebezpečné.
Prezident Zeman si k tomu přibral ještě i Čínu. Zdálo se mu, že její obrovitost je dobrý terén pro to, aby se sám jevil jako obr. Ale oslnil vlezlostí a servilností. Slíbil, že se bude učit od čínského režimu, od něhož se nemáme učit ničemu. Jako každá moucha bzučící do ucha hrochů svou čínskou expedici přeceňuje.
Naše vzory jsou, doufám, stále ještě jinde než u tohoto probouzejícího se obra. Komunista Filip navazuje styky přímo s moskevským režimem, jemuž dává zřetelnou přednost před EU. Jeho styky nemají žádný obsah, ale demonstrují změnu poměrů. Dohromady se vytváří podivná slepenice ctitelů autoritativních režimů a nepřátel režimů demokratických. Potíže demokracie jsou pro ni důležitým argumentem pro odklon této nevyslovené koalice k autoritářství.
Děje se to ve stále rychlejším tempu i v domácí politice. Komunisté obsazují kdejaká státní místa s nebývalou razancí. Nynější koalice jim dává třetí i druhá místa v mocenském systému. Nikomu už nepřipadá divné, že se rudé ptactvo vrací do funkcí. Atmosféra v republice se rychle mění. Havel je kritizován už i za neexistující spolupráci s StB. Listopadový převrat prý řídil komunistický generál a na Národní třídě v listopadu 1989 byli hlavně zbabělci.
V masakru, jenž nebyl masakrem, nýbrž pošťucháváním, byl hlavním hrdinou Zeman, jejž tam nikdo neviděl. Je zarážející, jaké hlouposti si prezident dovolí veřejně vykládat. Ale možná že mu oba jeho hradní ptáci dosvědčí, že se tehdy s StB pořádně serval. Smyslem všech těchto výkladů je změnit vnímání Listopadu. Komunisté už se nestydí, zesilují propagandu proti demokracii a zesilují tlak na podíl moci. Trosky demokratických stran jim ustupují a pod farizejskou záminkou, že plní výsledky voleb, s nimi čile spolupracují.
Zase Babiš
Voliči tomu přihlížejí netečně. Stejně netečný je vůdce Babiš. Ten čeká, až se trosky demokratických stran vzájemně dorazí, pak převezme moc. Příznačné je, že nevytváří žádnou politickou stranu, že má jen hnutí, jehož je vlastníkem. Strany naopak kritizuje, aniž jeho hnutí nabízí alternativu. Zato nabízí budoucnost. Až strany zmizí, nedostatky se odstraní. On sám na to dohlédne. Nedostatky jsou v korupci a v tom, že stát nefunguje, protože je prohnilý. V budoucnosti fungovat bude.
České elity asi nejsou silné v předvídání budoucnosti a rády opakují své chyby. Klaus správně upozorňuje, že politické strany ztrácejí ideový obsah. Pro levici to tak úplně neplatí, ta obsah, sice starý a mnohokrát už použitý, má a žene ho nyní dopředu. To jí bude škodit čím dál víc, protože její politice varování před bídou, hladem a fašismem nevěří už ani ona sama. Babiš místo politiky s obsahem nabízí přímo sebe. Pravice tone v bahně, které si z velké části sama vytvořila, a především liknavě odstraňovala, když byla u moci. Teď tápavě hledá něco pevného pod nohama. V tomto koktejlu svoboda a demokracie snadno utonou.
Do Babiše vkládá naděje kdekdo, odleva i odprava. To z něj dělá jakéhosi spasitele. Jestli to tak chce nebo jestli to z něj dělá běžící krize demokracie, není jasné. Nepochybné je, že tu roli přijme, což nás všechny bude stát ještě mnoho potíží. Pokud mu občané předají dostatek moci, přinesou nám jeho věštby dobra něco horšího než potíže.
Demontáž demokracie běží na všech frontách.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č. 48/2014.
