Takový vynález si zaslouží plno obdivu a pořádně mu musíme zasalutovat. V současné době se stává zbraní k nepřebití. Nevěříte? Jeho potenciál je vyjádřený dvěma vzájemně se posilujícími, mravním rozhořčením překypujícími slovy: Islamofobie a rasismus. S tím už dokážou mnozí skvěle pracovat.
Vyskytují se v mnoha podobách, lze je spáchat jak v domácím prostředí, tak ve velmi vzdáleném zahraničí. Například v Pákistánu je smrtí trestaný zločin blasphemy, do češtiny přeloženo jako „rouhání“. Lze se ho dopustit pouhým slovem - napsaným, přečtěným, vyřčeným, použitelným proti komukoliv za cokoliv, s obviněním z urážky čehokoliv islámského.
Mian Nazír Akhtar, nejvyšší soudce ve známém pákistánském městě Láhaur se k fenoménu blasphemy vyjádřil takto: „Kdokoliv obviněn ze spáchání rouhání by měl být na místě zabit, to je náboženská povinnost.“ Toť adresováno i letošní mladistvé laureátceNobelovy ceny míru Malale Yousafzai, provinivší se svou opovážlivostí zmínit se o tabuizovaném tématu ženské školní výchovy.
Už nás nezabijí?
Došlo k uspořádání dvou mezinárodních setkání s cílem se dopídit k harmoniimezi následovníky víry křesťanské a mohamedánské. Dějištěm jedné té události byl New York, pod záštitou OSN, z iniciativy saúdského krále Abdulláha, za přítomnosti hlav dvaceti států, diskutovalo se o „kultuře míru“. Druhým místem byl Řím, kde ve Vatikánu se sešli vědci z obou světonázorů a pohroužili se do dialogu s názvem „společný světů.
V obou případech obě strany zdůrazňovaly mír a toleranci se zcela odlišnými představami o jejich mínění. Pro zastánce západní civilizace onou kýženou smířlivostí se rozumí respekt pro náboženskou svobodu, právo jedince se rozhodnout pro volbu té či oné víry, nebo žádné víry. Mluvčí mohamedánští však onu toleranci interpretovali jako potřebu ochrany jejich víry a domáhali se zákazu jakékoliv kritiky islámu.
O totéž už desetiletí usiluje Organization of the Islamic Conference (OIC), adresou v Saúdské Arábii. V OSN opakovaně prosazuje rezoluci o univerzálním zákazu takzvaného defaming („pomluvy, očerňování“) islámu, namířeno proti komukoliv kdekoliv. Potěší jejich novinka, že provinilcům vesměs nehrozí trest smrti stětím či ukamenováním, ale pouze dlouholetý žalář. Král Abdulláh nabídl tuto mírumilovnou dohodu: Západ nechť se vyvaruje jakékoliv kritiky islámu a bude odměněn ujištěním, že ho nepostihne žádná násilná odveta.
Taková nabídka se již setkává s chamberlainovským porozuměním v nejednom západním státě, již přizpůsobujícím domácí zákonodárství, se záměrem zakazovat a trestat neposlušná slova. Preventivní opatrností, obtížně odlišitelné od předposranosti, se již prokazuje nejedno univerzitní učiliště. Například univerzita Brandeis v souvislosti s odvoláním pocty Ayaan Hirsi Ali, bývalé nizozemské poslankyni somálského původu, či podobný postih Condoleezzy Rice, bývalé americké ministryně zahraničních věcí.
Zákaz stíhá zákaz
Dochází již i na prosazovatele ultrapokrokových postulátů, když i oni se občas
mohou dopustit politicky neprominutelného prohřešku. Takovým provinilcem se stal za komika se vydávající Bill Maher, jehož si kalifornská univerzita v Berkeley vybrala jako slavnostního promočního řečníka (commencement speaker). Ve své HBO televizní talk show 3.října (2014), ve zmínce o občanských svobodách si troufl utrousit, že „toto jsou liberální principy, jimž liberálové tleskají, ale když se o nich zmíní v souvislosti se světem muslimů, způsobí to značnou nevoli“. Což potvrdil u téhož debatního stolu přítomný hollywoodský Ben Affleck, se zatracujícím obviněním: „To je rasismus!“ Maher se přidal informaci o výsledku průzkumu mínění muslimů v Egyptě, jejichž naprostá většina (88 procent) podporuje princip, že odvrácení od islámu nutno trestat smrtí.
Teď na Berkeley, proslulé jako místo zrodu Free Speech Movement, 1964, studenti zatratili Mahera pro jeho hate speech („nenávistný projev“), došlo k podepisování protestující petice Change.org. - 4000 podpisů získáno.
Maher na promoci nepromluví.
Jestliže tento komik tolik popudil háklivé věřící, ještě smrtelnějším hříchem blasphemy třeba postihnout dánského psychologa. Nikolai Sennels se totiž věnoval důkladnému průzkumu problému inbreeeding, postihujícímu muslimský svět:Obyčej uzavírání sňatku mezi blízkými příbuznými, bratranci se sestřenicemi. Praxe zakázaná v křesťanské a židovské tradici, ale Mohamedem dovolená již 1400 roků, po dobu 50 generací. S katastrofickým genetickým dopadem na zdraví, inteligenci, na ledacos.
Mnohým muslimům ale nic jiného než takový příbuzenský sňatek nezbývá. Však mají zakázáno zvolit si partnera jiné než islámské víry.
Sennels dokazuje, že téměř polovina všech muslimů pochází z blízkých příbuzenských vztahů. V Pakistánu dosahují téměř 70 procent. V Anglii víc než polovina pakistánských imigrantů uzavírá manželství se svými first cousins, v Dánsku to je 40 procent. Procenta v dalších muslimských zemích: Saúdská Arábie 67, Jordánsko a Kuvajt 64, Súdán 63, Irák 60, Spojené arabské emiráty a Katar 54 procent. Zdroj BBC: Britská rodina pákistánského původu přivádí na svět potomky, postižené třináctkrát větší pravděpodobností výskytu vrozených genetických vad. Podíl pákistánských dětí v Británii narozených je jen tříprocentní, ale těch se závadami je celá třetina.
Nižší je ovšem i intelektuální potenciál. V průměru znamená deficit 10 až 16 bodů IQ. Poznatky z Dánska: Třetina všeho školního rozpočtu se utratí pro mládež mentálně zaostalou - eufemismus onoho special education. Studie v Kodani zjistily, že 64 procent arabských rodičů po desetiletém vyučování jsou nadále negramotní.
Též je to značný zdroj duševních chorob. Čím bližší pokrevní vztah rodičů, tím větší riziko výskytu schizofrenie.
Titulek tohoto textu „Výtečná výhoda přílišné citlivosti“ se mi vlastně asi moc nepovedl. Obsah sdělení by se rovněž nevylepšil detailním popisem o intelektuálním muslimském úsilí, množství knih, patentů, vynálezů, poct, Nobelových cen (všeho všudy devět, z toho pět za mír).
Lze učiněnou zmínku o tak tristních výkonech jedné a půl miliardy lidí zatratit jako zločin blasphemy? Diskrétním pomlčením, že by se tedy nestaly?
Ota Ulčje česko-americký spisovatel a politolog. Žije v americkém Binghamtonu. Vystudoval práva na pražské Univerzitě Karlově, v roce 1959 emigroval z komunistického Československa. V USA vystudoval politologii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a na univerzitě v Binghamtonu učil předmět Comparative Governments.
