Pamatujete na Jiřího Paroubka? Bývalý premiér a šéf ČSSD tak dlouho všechny válcoval, až nakonec pod válcem voličů zůstal sám. Miloš Zeman ví, že si ještě tři roky může dělat i říkat cokoli a nebude to mít žádné dopady. Bude sedět na Pražském hradě. Tak provokuje, ohýbá pravdu a sám o sobě tvrdí, že to je odvážné. Není. Je z něj totiž pouze mluvčí extrémistických a levičáckých sil, vůbec není (jak sliboval) prezidentem deseti milionů občanů.
Protesty, které se odehrály v pondělí proti Zemanovi, byly jen vyústěním jednání hlavy státu. Prezident sklízí, co zasel. A on dál programově a schválně seje dál. Tvrdí (sám o sobě, což je typické), že je odvážný, že se dokáže postavit svým oponentům ve všem. Jenže v jeho případě to není odvaha, ale nesmyslné jednání, které nedělá České republice dobré jméno. V případě výroků o Číně a Rusku pak hraničí s ohrožováním národních zájmů.
Zeman po svém zvolení slíbil, že bude prezidentem deseti milionů občanů. Pokud v něčem ale zcela zásadně selhal, tak právě v tomto bodě. Necelé dva roky mu stačily k tomu, aby národ dál štěpil a místo nadstranického a nestranného nejvyššího představitele máme v čele státu člověka, který se stal mluvčím některých extrémistických a levičáckých sil.
Bohužel prezident odmítá pochopit, že tady není sám pro sebe a svoji kohortu věrných, ale pro všechny občany, protože je navíc i prvním přímo zvoleným prezidentem. V tom stále více připomíná Vladimira Putina či maďarského premiéra Viktora Orbána. Místo aby působil na veřejnost podobně důstojně a klidně jako například německý prezident Joachim Gauck.
Problémem je, že „Miloše ani není možné dát do koše“. Zeman sice tvrdí, že je odvážný, ale v pondělí ani nepřišel na Národní třídu, aby vzdal hold statečným z listopadu 1989 (což je u prezidenta věc ostudná). Naopak zpochybňuje nesmírně brutální zákrok komunistické moci proti studentům. Kdyby totiž přišel a kdyby se podíval na „profil“ protestujících, tak by viděl, že místo takzvané pražské kavárny skandovali hesla proti němu většinou mladí lidé, mladé rodiny s dětmi, prostě občané, kteří ho už mají dost. V tom je největší symbolika, protože podobné to bylo i v listopadu před 25 lety.
Miloš Zeman bude čím dál víc osamocený. A to je smutný konec pro hlavu státu. Ostatně už i to naše historie zná – podobný osud postihl i komunistické prezidenty Klementa Gottwalda a na konci jeho politické kariéry i Gustáva Husáka.
