Sametová revoluce v Československu očima Jana Šibíka

Sametová revoluce v Československu očima Jana Šibíka Zdroj: Jan Šibík

ANDREA HOLOPOVÁ: Západ není, co býval. Vzpomeňte si, za co jste cinkali při revoluci před 25 lety

Tolik si vážíme lidí, kteří se účastnili listopadové revoluce v roce 1989. Chtěli svobodu, spravedlnost a morálku, soukromé vlastnictví a možnost podnikání. Je ale dnešní Západ takový, za který jste bojovali?

Před 25 lety jste obdivovali Západ a vysmívali se nefungujícímu socialistickému Východu. Chtěli jste, aby to u nás bylo také takové, jako „na Západě.“ Chtěli jste si běžně kupovat džíny a auta, jako měli lidé „na Západě.“ Chtěli jste být taky tak bohatí, jako lidé v Západním Německu nebo Rakousku, chtěli jste mít možnost podnikat. Chtěli jste svobodu slova a svobodné volby. Nechtěli jste patřit do područí Ruska a chtěli jste cestovat bez „výjezdní doložky.“

Tak ty svobodné volby máme a cestujeme, jak se nám zachce, pokud na to máme. Říkáme si v podstatě také, co chceme. Výběr džínů i aut je fakt velký, mnoho lidí podniká a Moskva nám do ničeho nekafrá (i když v poslední době v poslední době trochu ano..). Znamená to, že teď už jsme ten Západ?

Je cosi shnilého na Západě

Ano jsme už západní. Jen Západ dnes není ten Západ, ke kterému jste vzhlíželi. Podíváme-li se do Evropy, vidíme, že většina států je zadlužených. Amerika také. V přepočtu na jednoho obyvatele je americký vládní dluh celý milion korun. V tom Západ úspěšně doháníme. Státní dluh nám za 25 let narostl desetinásobně na 1600 miliard korun. Takže každý člověk u nás dluží skrze stát 160 tisíc korun.

Ten dluh by snad nebyl takovým břemenem, kdyby ekonomika rostla. Jenže ona tolik neroste. Za posledních dvacet pět let byl průměrný hospodářský růst v USA jen 2,5 procenta, v Německu dokonce jen 1,6 a u nás pouze 1,3 procenta. Naopak, když se podíváme na některé ekonomicky nejsvobodnější země, uvidíme, že ekonomika Hongkongu rostla průměrně o 3,9 procenta a za posledních 25 let se tak zdvojnásobila. Podobně je na tom Singapur nebo Tchaj-wan.

Co se týče daní, v těch také držíme západní kurz. U nás vláda bere různými cestami lidem 43 procent z jejich výdělků. V Německu je to 45 procent, v Itálii 50 procent, ve Francii 57 procent a v USA 38 procent. Naproti tomu v Hongkongu nebo Singapuru vláda přerozděluje méně než 20 procent výdělků lidí.

Ještě v roce 1993 byla u nás nezaměstnanost 3 procenta, nyní je 7 procent. Dohnali jsme tak Západ i v počtu lidé bez práce. Míra nezaměstnanosti v Německu je 7 procent, v USA 6 procent a v Itálii 12 procent. Naproti tomu v Hongkongu nebo Singapuru jsou bez práce jen 3 procenta lidí.

Není tedy nic tak jasnějšího, jako že ekonomická svoboda vede k prosperitě. Stejně tak jako prosperující Tchaj-wan a Hongkong jsou toho jasným důkazem, tak i nefunkční socialistické Československo, Sovětský svaz a Severní Korea to jasně dokazují.

Socialismus nefunguje

Před 25 lety jste jasně viděli, že socialismus, ať už u nás či v Sovětském svazu, nefungoval. Stáli jste fronty na toaletní papír, byly pořadníky na auta a na byty. Hlavním (ne)morálním heslem bylo, kdo nekrade, okrádá svoji rodinu, a tak jste si stavěli chalupy z materiálu nakradeného ze státních podniků.

Tenhle socialismus moje generace narozená po roce 1989 nezažila, známe ho jen z vyprávění a z knížek, ale myslím, že jsme rádi, že jsme v něm nemuseli žít. Díky hrdinům, kteří našli dostatek odvahy a socialistický režim svrhli.

Svoboda ale bohužel není nic jistého a boj za ni je neustálý. Socialismus se snad už naštěstí nemůže vrátit v podobě, ve které jste ho zažili. Realitou ale je, že postupně přicházíme o tu ekonomickou svobodu, která je základem pro to, abychom mohli skutečně svobodně žít.

Věřím, že se lidé nesmíří s všemožným diktováním, narůstající byrokracií a vysokými daněmi. Věřím, že tu pořád někde jsou ti stateční, kteří zvonili klíči v listopadu 1989. Možná jsou jen unavení, ale snad nikdy nepřestali chtít ten starý dobrý Západ.