Poslední sovětský vůdce Michail Gorbačov, finský premiér Alexander Stubb a mnoho dalších politiků i publicistů varují, že světu hrozí kvůli válce na Ukrajině a sankcím uvaleným na Rusko „nová studená válka“. Nikdo z těch, co vyslovují podobné obavy, ale neodpovídá na zcela zásadní otázku: Jak zastavit agresívní politiku Vladimira Putina?
Rusko dnes hraje podle starých not své bolševické imperiální politiky. Připojilo v březnu k své říši ukrajinský Krym a svět jen bezmocně kroutí hlavou. Moskva zcela nepokrytě podporuje povstalce na jihovýchodě Ukrajiny a mezinárodní společenství není schopno rázné odpovědi. Nebo snad chce skutečně někdo vážně tvrdit (i když Miloš Zeman a Václav Klaus to říkají), že proruští separatisté měli obrněná vozidla, kulomety a tisíce samopalů doma ve skříni či v garážích, pak je vytáhli a bojují proti kyjevské vládě? To je směšné a absurdní. Bez podpory Ruska by nemohli povstalci existovat.
Jenže co s tím? Vojenská konfrontace Západu a Ruska nepřichází v úvahu. Tak se západní demokracie uchýlily k obvyklým prostředkům – ekonomickým sankcím – a daly na černou listinu některé ruské představitele. Bude to stačit? Nebude. Putin z Krymu už nikdy neodejde a část Ukrajiny je do budoucna pro Kyjev ztracena. Ani sankce ruské vedení ke změně postoje nepřinutí.
Někteří proto říkají, že sankce k ničemu nepovedou a jsou nesprávné. Že to je vlastně začátek nové studené války. Co má ale Západ proti ruské rozpínavosti dělat? Nic? To je nemožné a nesprávné. Ohrozilo by to dokonce bezpečnost Evropy a zcela jistě i České republiky.
Poškodit tedy ruskou říši alespoň ekonomicky (ano, má to dopady i na ty, co sankce uvalují) není čin v intencích studené války, ale pouhá snaha o přežití a udržení demokracie a svobody v naší části světa.
Pokud by Západ pouze přihlížel tomu, jak Rusko ukazuje svaly, ohrozil by sám sebe.
Nová malá studená válka je tedy daleko lepší varianta než horký Putin v našich obývácích. To už jsme zprostředkovaně přes sovětské tanky a jaderné zbraně zažívali v Československu v letech 1968 až 1989. Snad to někomu nestačilo?
