Dušičky jsou den ponurý, ale užitečný

Dušičky jsou den ponurý, ale užitečný Zdroj: Profimedia.cz

JAN JANDOUREK: Dušičky jsou den ponurý, ale užitečný

Památka zemřelých, den, kterému se, říká Dušičky, má svou atmosférou dost nepodobnou zábavnému halloweenu, jak ho naše děti mohou závidět svým americkým protějškům. Dušičky jsou spíše dost ponurá záležitost.

Český hřbitov začátkem podzimu rozhodně nepřipomíná místo jihoamerické slavnosti. Žádný tanec, žádné převleky a maškary, žádné cukrové lebky na hrobech. Kdepak, věneček a kytičku a svíčky a honem mezi náhrobky k tomu našemu. Kdo není úplně sekularizovaný, staví se možná na bohoslužbu ve hřbitovní kapli, většinou už za tmy, což atmosféru ještě umocňuje.

Zvyklost vzpomínat na zemřelé a mít pocit, že v tento den jsou nějakým způsobem mezi živými je vlastní více kulturám.

Filozof a znalec mytologie Ignác Jan Hanuš vydal v roce 1860 svůj „Bájeslovný kalendář slovanský“. Tam píše: „S ethického stanoviska jeví se jistě velmi chvalitebnou věcí, že pohané, jak jsme na nejednom místě byli shledali, tak hojně se upamatovávali zemřelých svých předků, svých dzjadů (dědů), jak Poláci říkají. Zachovávali skutečně jich nesmrtelnost i pamětí lidskou. Přibližovala-li se tedy zimná doba, zavdávala co čas úmrtí přírody sama sebou opět příležitosti, by se slavily památky zemřelých. U Římanů bývali divi manes pod ochranou boha Ditis patris a věřilo se, že na začátek listopadu svět podzemný dušiček se otvíral což mundus patet nazývali. Dušičky vystupovaly prý v ten čas z hrobů svých, načež je Římané po tři dni ctívali.“

Je třeba mrtvé pohostit

Příchod dušiček se pak uchytil i u nás a věřilo se, že dušičky vystupují z očistce, aby si přes jednu noc odpočinuly od pekelných muk. Všimněte si, že to označení „dušičky“ je docela něžné, žádná záhrobní monstra. Něco jako chvějící se plamínek, jak ho lidé někdy viděli v bažinách, kde se samovznítil unikající plyn ze země.

V Čechách stavěly někdy hospodáři večer ven lampu, která byla napuštěna máslem místo olejem. To proto, aby si dušičky máslem potírali popáleniny. Také se do ohně házely drobky, také pro dušičky. Kropilo se studeným mlékem, aby se dušičky trochu ochladily. Ostatní národy se také o dušičky důkladně staraly, například v Německu jim pekli speciální pečivo. Prostě humanistická opatření na zmírnění pekelných nebo očistcových muk.

Jak je vidět, jedná se o trochu jinou záležitost než setkání se zombíky. V podstatě je zaměření Dušiček velice lidské. Zemřelí také potřebují naši pomoc. Je samozřejmě otázka, proč se se tak musí dít natolik pochmurným způsobem, svůj podíl určitě má i naše nevlídné podnebí v tomto ročním období. Také to, že smrt je - kupodivu - věcí vážnou, kolem které nebývá zvykem dělat tolik legrace. Dušičky jsou užitečný den.