Policisté proti ředidlům

Policisté proti ředidlům Zdroj: profimedia.cz

Policisté proti ředidlům

Kdo se uchází o moc, slibuje hlavně ráj. Jediné, co v nabídce chybí, je svoboda a bezpečí občanů před státem, což je disciplína nejdůležitější, ale nedostatková.

Médii se mihl příběh o policii, která dostala udání, že jistý občan čichá ředidla. Vyrazila dveře do čichačovy dílničky, kde dotyčný právě cosi kutil. Vytvořila tak situaci plnou strachu, šoku, vzteku a kdoví čeho ještě. Rozšlápla kutilovi plastové modely, srazila mu z nosu brýle. Ten policii naopak vytlačil z dílny na chodbu, kde dostal pouta. Této strkanici přihlížel s radostí i soused udavač.

Šest let

Policie v zápase zvítězila. Kutil, takto bezúhonný invalidní důchodce, měl pohmožděné lopatky a zlomené žebro. Podal na policii stížnost, zákrok se mu zdál nepřiměřený. Chodil na výslechy. Situace se náhle obrátila, ze stěžovatele se stal pachatel obviněný z ozbrojeného útoku na policii. Zbraní byl šroubovák, který vzbudil v policistech obavu o bezpečnost. Kutil kladl aktivní odpor a policistům způsobil drobná zranění. Neuposlechl výzvy, aby opustil dílničku a podal vysvětlení týkající se čichání ředidla. Hrozí mu za ozbrojený odpor šest let vězení. Tak se z nevinného důchodce stal těžký zločinec.

Za balastem úředních slov trčí podstata celého (banálního) incidentu: Nepřiměřené chování policie hned ze dvou hledisek. Přepadla kutila stylem, jako by v dílničce očekávala bezohledného gangstera s kalašnikovem. To může snadno vyděsit, rozzuřit a vyprovokovat i k mávání šroubovákem každého kutila, zejména je-li třeba vzteklounem nebo si myslí, že policisté jsou jen převlečení darebáci zverbovaní sousedem, což se také stává. Podivné také je, proč se policie zabývá zápachem ředidla po chodbách domu – to je přece téma občanského soužití pro přestupkové komise či hygienické orgány.

Mimo hru

Kdyby policie postupovala jinak, incident by nevznikl. Vídáte to často i v televizi. Vtrhnou někam v kuklách, se samopaly, skáčou po lidech, odborně řvou, jako by byli postiženi nadměrným sledováním amerických kriminálních seriálů. Jdou s kanóny na komáry, někdy si i spletou byt a výsledek je pár ulovených luxusních kabelek a pouta tam, kde by stačila inteligentní a slušná policejní jemnost. Občan, ať už je podezřelý, nebo čichač, nebo se peleší s předsedou vlády, není lovná zvěř.

Přepadený kutil měl štěstí, že je to obyčejný občan, nikoliv figura vyššího řádu: to by se pak ocitl i v televizi, jak mává šroubovákem a dostane pouta. Štěstí to ale není příliš velké: orgány snadno nastrojí (už nastrojují) situaci, že byly přepadeny a že šest let je na místě. Dají pak důchodci roky jen tři, možná s podmínkou, a tím bude jeho stížnost na nepřiměřeně hrubé jednání orgánů vyřízena. Co policie v dílničce dělala, proč tam lezla přepadovým stylem, zůstane mimo hru. Lezla tam, je třeba zdůraznit, protože po chodbách páchlo ředidlo a protože (v domovní občanské válce) nasadil soused absurdní udání.

Případ je to malicherný, ale nespravedlnost z něj čiší jasně. A nejen to. Ukazuje, že zákony lze sešlapat tak, aby pasovaly proti občanovi, ne pro něj. Na počátku nebylo nic, na konci straší z toho nic šest let vězení. Žádný výjimečný přehmat, nýbrž častý postup: vláčení po úřadech pro průhledné záminky, jindy nejrůznější šikanování pro malicherné příčiny. Čím níž sestoupíte mezi občany, tím snadněji a hruběji tohle běží.

Velký člověk se ozve, má advokáty, peníze, styky. S malým člověkem se zamete snadněji.

Text původně vyšel v tištěném Reflexu č.41/2014.