Myslíte si, že český prezident Miloš Zeman a severokorejský diktátor Kim Čong-un nemají vůbec nic společného? Jen na první pohled. Třeba účes, i když u Kima je otázkou, zda je to skutečně účes, mají rozdílný. Ale jinak…
Oba jsou přesvědčeni, že vždy mají pravdu, bez ohledu na to, co se děje kolem nich, vedle nich, či za nimi. U obou mužů toto přesvědčení extrémně zesílilo s tím, jak se dostali do nejvyšších funkcí ve svých zemích. Že pro některá jejich tvrzení neexistují žádné důkazy? To je jim úplně jedno. Důležité je něco říct, ať je to cokoli. Představa Kima i Zemana, že právě kolem nich se točí svět, je zdá se u obou neodbytná.
Oba dnes chodí s hůlkou a není úplně vyloučeno, že mají podobné zdravotní problémy. V tomto směru jim přejeme uzdravení. Zásadní rozdíl je pouze v tom, že některé Zemanovy problémy se objevily například poté, co mu údajně pes v noci sroloval koberec, on zakopl a narazil prudce do skříně (oficiální verze Hradu). Verze vlády v Pchjongjangu není žádná, protože o zdravotním stavu Kima se žertovat a spekulovat nesmí, za to je kulka či provaz.
Další podobnost je v tom, že Kim se po 40 dnech, kdy ho postrádal celý svět (všude se dokonce spekulovalo, že vůdce KLDR byl pučem odstraněn, což se Miloši Zemanovi rozhodně stát nemůže, protože naše armáda nemůže žádný puč uskutečnit, neboť trpí podle NATO akutním nedostatkem peněz a nemá moc vojáků), objevil a na jeho stolku mu ležela nezbytná krabička cigaret. Bez toho český prezident také nedá ani ránu.
Oba mají i zjevnou zálibu v alkoholu a u obou z toho plynou zdravotní problémy. Jenže když „řídíte“ svět, co vás může zastavit?
V jedné věci se přece jenom Kim Čong-un a Miloš Zeman liší. Kim důsledně rozvíjí ideu „čučche“, kterou vymyslel jeho dědeček Kim Ir-sen. Ta je založena na třech principech: 1. Čchaču, nezávislá politika. 2. Čcherip, ekonomická soběstačnost. 3. Čchawi, sebeobrana ve vojenské politice. Otec současného vůdce, Kim Čong-il, pak přidal ještě jeden princip a to „songun“, upřednostňování armády. Zeman nic podobného nemá, ale po jeho nedávném proruském a proputinovském projevu na řeckém Rhodu se můžeme dočkat i něčeho podobně „velikého“ a „ojedinělého“. Česko by si to zasloužilo…
