Bronislaw Komorwski

Bronislaw Komorwski Zdroj: ČTK

TEREZA STONIŠOVÁ: Poláci mohou být hrdí na svého prezidenta. Je to ryzí Evropan

Projev, který pronesl polský prezident v německém parlamentu, si zaslouží vyseknout poklonu. Čiší z něj to, co v českém prostředí bohužel často chybí – odvaha, a pochopení toho, že z historie je především nutné se poučit.

„Měli bychom si navždy zapamatovat, co se stalo v září roku 1939. Střely létaly z válečné lodi Schleswig-Holstein na Westerplatte v Gdaňsku a letecké nálety značily nejen Polsku, ale celé Evropě, že se schyluje ke katastrofě,“ řekl polský prezident Bronislaw Komorwski před německým Bundestagem. Dodal, že i sedmnácté září roku 1939, kdy sovětská armáda napochodovala do Polska, by mělo zůstat v naší paměti.

Cesta polskoněmeckého přátelství

„Pro mě a pro mou generaci je zdrojem potěšení hovořit o Německu jako o spřátelené zemi, zde, v jejím srdci, u příležitosti 75. výročí vypuknutí 2. světové války,“ pokračoval prezident. „Úspěch evropské integrace má své kořeny v kultuře a vzájemném porozumění postavení lidí ve světě. To, co nás Evropany pojí, je víra v nedotnutelnou lidskou důstojnost jedné každé bytosti.“

Ukrajinská krize, ruská politika – to je podle Komorowského výzvou pro západní svět. Výzvou, kterou třeba přijmout a čelit ruské militantní politice. Je třeba bránit národy, jednotlivce, neustále mít na paměti demokracii a nulovou toleranci vůči těm, kdo ji potlačují. „Nereagování na brutalitu odsuzuje Evropu k další možné historické chybě,“ a s trochou patostu můžeme na tomto místě podotknout, že slova tohoto politika, který tímto projevem daleko přesáhl úroveň národního politika, by se dala tesat do kamene. Dovolím si vypůjčit moudrá slova Josefa Pazderky, zahraničního zpravodaje České televize, který označil Komorowského slova za projev zralé evropské úrovně.

„Já chci taky takového prezidenta!“

Proč nelze něco tak pochvalného říci o české politické garnituře? Proč se nemůžeme těšit z jasného a jednotného postoje, kterým by česká vláda dala jasně najevo svůj nesouhlas vůči ruské agresi?

„Krize na Ukrajině ztratila již rozměr místního konfliktu dvou stran. Stala se výzvou pro celý kontinent. Útokem na Ukrajinu napadlo Rusko základy demokratické společnosti, právo i hodnoty a taktéž elementární zásadu, jíž se civilizovaný svět řídí: úctu k suverenitě každého státu.“

Když prezident říkal, že o ohrožení svobody je třeba mluvit otevřeně, vyřkl tak jednoduchou, nicméně obecně platnou a velmi důležitou premisu. V podobných intencích se včera, tedy o několik dní později než polský prezident, vyjádřil i ukrajinský premiér Jaceňuk. Jak odlišeně však stejná slova zní z úst těchto různých politiků! Vždyť pokud volá o pomoc ten, kdo je ohrožený, často jeho slovům není přikládaná patřičná věcnost.

Nehledejme nyní v EU chyby, využijme její potenciál

Myšlenka, jež z úst prezidenta Komorowského (který je mimochodem prvním polským prezidentem, jenž promluvil před německým Bundestagem) volá z mého pohledu nejvíce, je výzva k vzájemnému evropskému sdílení společných hodnot, kulutury a náročné, byť (alespoň z polské strany) překonané historie. Prezident zkoušené, a přece vždy hrdé země, ví, o čem mluví. I když má Evropská unie své nesporné slabiny, je nyní třeba obracet pozornost na její jednotu (v níž je síla, chce se mi podotknout), a jak správně říká Komorowski „hájit hranice i na jejím bezprostředním území.“