Krátkozraké cíle často vedou k dlouhodobým strategickým a bezpečnostním problémům, které neblaze ovlivňují osobní život občanů a devastují politiku i ekonomiku země. Stalo se to už v dějinách státu mnohokrát a k další osudové chybě se blížíme. Záměr premiéra Bohuslava Sobotka a ministra Andreje Babiše netlačit ve sporu o Ukrajinu na Rusko, se nám v budoucnu vymstí.
Vláda se snaží, aby české firmy nepřišly kvůli sankcím proti Rusku o stamiliony či miliardy korun, aby se v důsledku toho u nás nezvýšila nezaměstnanost. Na první pohled to vypadá bohulibě, ale pouze to dokládá nebezpečnost krátkodobého myšlení při politickém rozhodování, které je zcela v zajetí volebních cyklů.
Mít dobře fungující ekonomiku a pomáhat exportu i investicím doma a v zahraničí by mělo být naprostou samozřejmostí každé vlády. Ale brát u toho pouze ohled na to, co se stane za rok, či za tři, je bláhové, naivní a nezodpovědné.
A to se právě v souvislosti se vztahy s Ruskem děje.
Rusko, i když je pořád jadernou velmocí a zdrojem některých žádaných surovin, je zemí politicky nevyzpytatelnou, nestálou a nadále málo demokratickou. Důkazy není potřeba hledat a zkoumat, jsou jednoznačné. I s takovým státem se dá ale obchodovat, dá se na tom dokonce i vydělávat. Jen není možné mu pořád ustupovat kvůli byznysu v zásadních bezpečnostních a strategických otázkách. A o ty v případě Ukrajiny jde.
Skutečně si současná česká vláda nevzpomíná, jak Rusko „odtrhlo“ od Gruzie Abcházii a Jižní Osetii? Jak nechalo ve dvou válkách (není to tak dávno) zmasakrovat statisíce lidí v Čečensku? Jak rozdělilo kvůli Podněstří Moldávii? Jak okupuje od března Krym? A jak bezohledně drolí Ukrajinu? Pokud to někdo nevidí a nezná, je to věc nebývalá. Otázka totiž zní: Kde se Rusko zastaví? Na polské či za polskou hranicí? A jak to ovlivní naše spojence z EU a NATO v Pobaltí? A co Putin ještě udělá, aby sobě i svým mužikům dokázal, že je největším supersamcem světa?
Problém na Ukrajině nepomůže Česká republika vyřešit tím, že budeme pořád Rusku ustupovat. Dokonce problém nevyřeší (i když se tak už skoro rok tváří) ani Evropská unie. Nepodaří se to ani NATO, ani Spojeným státům. Problém vyřeší pouze Ukrajina a Rusko mezi sebou, když budou jednat a udělají kompromisy. Za podmínky, že Putin nerozbije celistvost Ukrajiny, což dnes ovšem důsledně dělá.
Jenže za kratší konec tahají a vždy budou tahat Ukrajinci, nemají proti Rusům větší šance. Podmínky si od samotného začátku konfliktu diktuje Putin, přestože se někdy tváří, že to není jeho věc.
Pokud si ale nakonec Putin prosadí svou, a stále více to vypadá, že ano, z ukrajinsko-ruského konfliktu nakonec vyjde oslabená Evropa. Naše část Evropy. I Česká republika.
Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš zjevně nechápou, o co se hraje. Nejde o jejich politické přežití u moci, ani o nějaké miliardy, které můžeme kvůli sankcí uvaleným na Rusko tratit. Jde o to, zda budeme žít v Evropě podle podmínek nadiktovaných putinovským Ruskem, či nikoli.
Pokud chce někdo to první, jdeme tou úplně nejhorší cestou, která je možná.
