Besedy na Colours jsou pro mne takovým znamením, že se překulila první půlka roku. Už léta je festival vyvrcholením mého léta - a těšívám se na něj, i když normálně festivaly nevyhledávám. A i letos to proběhlo, jak mělo.
Alespoň první beseda, kterou jsem měl. Nevím, jestli je to krajem (hypotéza - Ostraváci jsou milí a srdeční lidé) nebo festivalem (hypotéza - Colours jsou takový svátek, že všichni mají dobrou náladu). Ani nevím, která z hypotéz platí, ale možná obě mají něco do sebe. Také netuším, jestli bylo v sále na besedě sto, nebo sto padesát lidí. Ale ani jediný z nich neprudil. Což je při takovém množství návštěvníků skoro zázrak.
Navíc když jsem přijížděl do Ostravy, tak mi do vlaku volal taxikář, který mě už vezl loni. Prý mě počká na nádraží, že „už se vlastně známe“. Moc jsem tomu nevěřil, protože na zázraky nevěřím vůbec. Ale čekal tam, byl milý, příjemný, hovorný a odvezl mě, kam jsem potřeboval.
Že by už i u nás některé věci fungovaly?
Takže hodnocení je jednoznačné: Colours? Colours!!! Ostrava? Ostrava!!!
