Takto sice obvykle začínají anekdoty, ale tento sloupek není humorný. Je o čtyřech dětech zavražděných extremisty. A o tom, jak zcela dezorientovaná evropská veřejnost pohlíží na ty mrtvé děti zásadně jen podle toho, kdo je zabil.
Islámští extremisté z teroristické organizace Hamás unesli a zavraždili tři izraelské chlapce. Jednoho devatenáctiletého a dva šestnáctileté. Děti.
Židovští extremisté z nějaké ultranacionalistické krajně pravicové bojůvky typu Liga židovské obrany, obdoba evropských neonacistů, unesli a zvlášť brutálně zavraždili jednoho palestinského chlapce. Šestnáctiletého. Dítě.
Po vraždě židovských chlapců organizace Hamás poskytla pachatelům — svým vlastním soudruhům — plnou podporu, proto se jim podařilo ukrýt se, takže i když izraelská policie zná identitu vrahů, oni sami se někde s požehnáním palestinských úřadů skrývají. Hamás je vládní strana, přestože je to „registrovaná“ teroristická organizace.
Po vraždě palestinského chlapce vedení Státu Izrael zahájilo rozsáhlou policejní razii zaměřenou proti ultrapravicovým Židům a díky obrovskému úsilí policejních složek i tajných služeb se podařilo pachatele té zrůdnosti dopadnout. Tři židovští extremisté jsou ve vazbě.
Vrazi židovských chlapců, budou-li vůbec Izraelem dopadeni, stráví několik měsíců nebo let v izraelském vězení. Pak, hned jak se Hamásu podaří unést dalšího Žida na výměnu za vězně, budou za toho uneseného vyměněni a za masových oslav propuštěni na svobodu na palestinská území. Zbytek života prožijí na svobodě a jako hrdinové, ctění svým okolím.
Vrazi palestinského chlapce dostanou tresty blízké doživotním a v tomtéž vězení, kde palestinští vrazi pobudou pár let, prožijí celý zbytek života.
Po vraždě židovských dětí spontánně jásali na palestinském území prostí Palestinci.
Po vraždě palestinského dítěte se osobně omluvil izraelský premiér rodině zavražděného a pachatelé byli dopadeni na základě práce izraelských bezpečnostních služeb, tedy na základě informací od prostých Židů.
Z izraelské strany se podobný teroristický útok naposledy odehrál 25. února 1994, kdy Baruch Goldstein v Jeskyni proroků pozabíjel automatickou puškou dvacet devět modlících se muslimů. Takže jednou za dvacet let.
Z palestinské strany létají smrtící rakety Hamásu mířené na Židy denně a každoročně izraelské bezpečnostní síly překazí desítky plánovaných útoků na Židy. Přesto se prakticky každý rok podaří Palestincům nějakého Žida zabít. Takže každý rok úspěch a každý den alespoň pokus. Ale spíš tři.
Po vraždě tří židovských mladíků spustili evropští multikulturalisté a omlouvači islámského terorismu halasnou omluvnou kampaň, jež vraždy relativizovala. V diskusi na serveru Reflexu k té cause jsem dokonce objevil skutečně nechutný výrok: „Okupanty je třeba ničit všemi prostředky!“ Oněmi okupanty byli myšleni Židé, zvláště pak šestnáctiletí.
Po vraždě palestinského mladíka vypukly u sluníčkářů orgie nového antisemitismu, který se maskuje jako kritika izraelské politiky. Okamžitě se odkudsi — nikdo neví přesně kde — na Síti vylíhlo extremně nekvalitní video, kde dva černě odění muži tlučou někoho na zemi, s vysvětlením, že to zlí izraelští policisté mlátí bratrance onoho zavražděného. Média, a především sociální sítě toto video zcela nekriticky přejímají, aniž by kdokoliv věděl, jaký je jeho zdroj a kdo garantuje, že se na něm skutečně odehrává to, co šiřitelé tvrdí.
Slušelo by se udělat nějaký závěr, ale výše uvedená fakta hovoří mnohem lépe, než bych uměl okecat, tak si udělejte závěr prosím sami.
