18. června je výročí smrti našich předních vojáků. Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května zaútočili v kobyliské zatáčce na nejvyššího představitele německé moci v protektorátu Reinharda Heydricha. „Kata českého národa“, jak byl Heydrich označován, se jim podařilo těžce zranit. Na následky poranění o několik dnů později zemřel.
Je to jeden z fascinujících příběhů československých dějin. Nikde na světě se nestalo, aby se podařilo zlikvidovat tak vysokého nacistického hodnostáře. Dva muži od konce prosince do 27. května, kdy provedli atentát, čelili neskutečnému množství problémů. Nakonec svůj úkol splnili. Věděli, že jejich šance na přežití v okupované zemi je minimální. Všechno bylo od počátku špatně, noční výsadek z malé výšky, dopad na úplně jiné místo, než se předpokládalo, nefungující kontaktní adresy, zranění, to všechno si dnes můžeme dočíst.
Kolem celé akce je stále řada záhad, některé nerozluštil dokonce ani šéf naší tajné služby v Londýně plukovník Moravec, který oba muže do akce vyslal. Proč se setkali s muži z jiných výsadků? Historici se přou i o to, kolik toho věděl o akci prezident Beneš. Zřejmě věděl všechno, ale nepřiznal to.
Parašutisté se před nacisty skrývali tři týdny. Jejich poslední skrýší se stala právě krypta pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Úkryt zde nalezli společně s dalšími pěti československými parašutisty. Po několikahodinovém boji s německou přesilou část z nich padla, někteří spáchali v bezvýchodné situaci sebevraždu. Těžce zraněný Kubiš zemřel při převozu do nemocnice.
Na celé věci je úžasné, že se parašutisté pohybovali v protektorátu několik měsíců a nikdo nic neudal, ačkoliv do celého podniku bylo nakonec zasvěceno mnoho lidí. Kdyby je nezradil Karel Čurda, mohli se ukrývat možná ještě velmi dlouho. Gestapo už bylo bezradné a zuřilo. Několik mužů vzdorovalo hodiny v kostele převaze několika set vojáků. Nakonec spáchali sebevraždu, aby nepadli do rukou nepřítele. Jestli je něco husitský heroismus, v tom dobrém slova smyslu, tak tohle. „Na množství nehleďte.“
Nejen parašutisté, ale i ostatní účastníci odboje ukázali, že když se Čech povede, tak to stojí za to. Škoda, že někteří jsme se zatím tolik nepovedli, ale není všem dnům konec.
