Facebook

Facebook Zdroj: Robertbutkovic.com

Odrůda Čechů: čím pitomější, tím větší národovci a fašisti

Teď přišli opravdoví fašisté. Vynořili se na internetu, plní nenávisti a zla. Tento typ lidí se objevil za druhé republiky, když najednou vytušili šanci a dali se do boje proti masarykismu a benešismu ve jménu čistoty národa. Dnes mají ideální šanci hlásat své názory a parazitují na svobodě slova.

V Česku se vynořilo hodně fašistů. Myslel jsem, že už dávno vymřeli a žijí jen v hlavách anarchistů, co viděli fašistu i v šéfovi NATO Solanovi. Tehdy to byl ale jen takový folklór, protože rozmazlené děti vznikajícího kapitalismu neměly skutečného nepřítele, ale chtělo se jim proti někomu bojovat. Bylo to celkem bez rizika, protože policie demokratického státu je sice občas zadržela, ale šlo jim o houby. Se slastným trpitelským výrazem se nechali před kamerami zadržet s amplionem v ruce. (Někteří, myslím, s amplionem i chodili spát, jedna moje studentka na FSV UK chodila s amplionem i na přednášky, naštěstí do něho nemluvila.) Josef Škvorecký ten typ levicových západních mládežníků popsal větou: „Policie s nimi trochu šmejkne a oni tomu říkají policejní brutalita.“ Teď ale přišli opravdoví fašisté. Vynořili se na internetu, plní nenávisti a zla. Tento typ lidí se objevil za druhé republiky, když najednou vytušili šanci a dali se do boje proti masarykismu a benešismu ve jménu čistoty národa. Dnes mají ideální šanci hlásat své názory a parazitují na svobodě slova.

Ani nejmenovat

Nemá cenu je jmenovat, protože nevíme, jestli jejich jména jsou pravá. Ale citace jsou pravé a dohledatelné. Nechávám včetně chyb:

M. K. „Paní Le penová je stejně jako pan Putin nadějí původních domorodých evropanů na zachování původní křesťansko antické kultury a jejích hodnot. Kvituji s potěšením vyděšené kvičení všech multikulturních krys, mediálních a politických prostitutek a dalších bezcenných parazitů, kterým dochází, že zúčtovaní se blíží.“ Na vlastenecké „zúčtovaní“ s kroužkem nad „u“ si ze strany „evropana“ s malým „e“ rád jako multikulturní krysa rád počkám, to bude asi něco jako z Cimrmana. No ještě to s chlapci z lóže probereme.

Osoba S. K. o paní ministryni pro lidská práva: „kdo to má pořád platit? nějaký klimakterický hysterie pseudohumanistky“. Chudák, jemu by měl dát někdo pětník. Jedince „Fany Stehlík“ jmenuji, protože jestli má nějakou partnerku (pochybuji), ať ví, jak se chlapec vyjadřuje o ženách: „Tyhle píči se neštítí vůbec ničeho. Pro svou pravdolásku spojí nespojitelné a spolčí se i s Belzebubem...“ No hlavně že je Fany anděl a spojuje spojitelné. Hodně štěstí, Fany Stehlíku. Když jde o neštítění se, dostali jsme lekci.

M. Š.: „Já si to myslím taky, že přistěhovalce k ničemu dobrýmu nepotřebujeme, a zvlášť některé. V každé evropské zemi je nad 5% nezaměstnanost, což už je nezdravá, a pochybuju, že ta práce v budoucnu bude, spíš ještě méně. Jak se v těchto končinách pozná přistěhovalec, když se sem přistěhovali všichni, včetně praotce Čecha, těžko říci. Dělat testy DNA bych některým tzv. bílým Čechům nedoporučoval. Osobně si myslím, že by se nám ulevilo, kdybychom vyměnili jednoho J. Š. za nějakého Ukrajince - nebo Vietnamce.

Hlavně podpořit

Jakýsi P. B. píše: „je třeba porodnost podpořit. Hlavně u pracujících rodičů“. A M. Š., neselhávající výron národního moudra, sděluje: „Přesně tak, podpořit porodnost ale u lidí, kde je nějaký potenciál, že z dětí vyrostou kvalitní lidi, a ne jak dnes si děti pořizují akorát dezoláti, protože z toho mají živnost.“

Tak „pořídil“ jsem si tři děti, takže už vím, že jsem dezolát, když si je nikdo jiný nepořizuje. Vždycky jsem byl sám sobě podezřelý, ale teď už to umím pojmenovat. Dezolát. Nevím sice přesně, co to je, ale když tak se zeptám nějakého vlastence, bílého, pokud někoho takového najdu a nebude vypadat jako Putin svlečený do půlky těla. O paní Le Penové takto radši ani neuvažuji. Jen nevím, jestli má M. Š. nějaké děti. Pokud ano, je dezolát, dle své definice. Pokud ne, nevím, na co si stěžuje. Prostě o co jde, vynořili se tu noví čeští fašisté, zlí, hnusní, agresivní. Zase je to tu znovu.

Karel Čapek to napsal už dávno ve své Válce s mloky. Věděl to předem. Píše:
„Bylo ticho nad vodou. Stromy na Střeleckém ostrově už kladly dlouhé, jemné stíny na hladinu Vltavy. Na mostě cinkala tramvaj, po nábřeží putovaly chůvy s kočárky a rozšafní, nedělní lidé.
„Tati,“ vydechl mladý Povondra téměř dětsky.
„Co je?“
„Není tamhleto sumec?“
„Kde?“
Z Vltavy právě před Národním divadlem koukala z vody veliká černá hlava a postupovala pomalu proti proudu.
„Je to sumec?“ opakoval Povondra junior. Starý pán upustil prut.
„Tohle?“ Vyrazil ze sebe, ukazuje třesoucím se prstem. „Tohle?“ Černá hlava zmizela pod vodou.
„To nebyl sumec, Frantíku,“ povídal starý pán jakýmsi nesvým hlasem. „Půjdeme domů. To je konec.“
„Jaký konec?“
„Mlok. Tak už jsou i tady. Půjdeme domů,“ opakoval skládaje nejistýma rukama svůj rybářský prut. „To teda je konec.“
No ano, jsou tady. Mloci. Vynořují se a vynořují. Pracovití, cílevědomí, s přesvědčením, podminovávají jednu pevninu za druhou, lezou z moře, lezou z Vltavy, z východních plání a mlaskají. Dělají takové to tss, tss, jak to Čapek píše.
Omlouvám se všem poctivým mlokům.