Prezident Miloš Zeman a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, o kterých se ještě před několika týdny hovořilo a psalo jako o lidech, kteří se „skutečně nemusí“, si dnes v mnoha věcech kolem české diplomacie dojemně rozumí. Je to pragmatické řešení plynoucí ze stávající situace? Nebo personální kalkul?
Ministr se už nijak vášnivě nestaví proti některým neortodoxním nápadům prezidenta (například použít v případě Ukrajiny v krajném případě i sílu) a až zarážející je pohled na Čínu a nevábný odsun hájení lidských práv na vedlejší kolej. Také pokud jde o EU, mají k sobě prezident a šéf diplomacie poměrně blízko. Přes určité dílčí spory se dá očekávat i dohoda na pokračující výměně velvyslanců.
Někteří zaměstnanci ministerstva zahraničí již nějakou dobu mimo záznam přitom tvrdí, že Zaorálek už dlouho ministrem nebude. Mnoho reálných důvodů pro podporu tohoto spekulativního tvrzení ale nemají. Spíše je to jejich zbožné přání. Objevuje se ovšem z jiných zdrojů konstrukce, že malá personální rošáda by ve vládě mohla přijít a že právě Lubomír Zaorálek by v ní mohl figurovat. Jako nový český eurokomisař. Zeman by se tím zbavil jednoho soupeře a navíc hradní šéf přes zahraniční záležitosti, diplomat Hynek Kmoníček, pořád neopustil myšlenku, že ministrem zahraničí by měl být on. Logiky to má, protože prezident by pak mohl být v některých jiných věcech k vládě vstřícný. Navíc Kmoníček je pevně přesvědčený, že by tento post dělal nejlépe ze všech.
Jenže Andrej Babiš a hnutí ANO již před několika měsíci naznačovalo, že by chtělo za eurokomisaře někdejšího lobbistu Pavla Teličku, který je jeho lídrem ve volbách do Evropského parlamentu. A s největší pravděpodobností volby za tři týdny i vyhraje. Pokud by ale předseda vlády Sobotka na něco takového přistoupil, bylo by to v jeho straně považováno za další prohru s neustále trvajícím souboji s agilním „makajícím“ Babišem. Na druhou stranu by Babiš jistě šel na dohodu s prezidentem, protože i u nich lze pozorovat hru na přátelskou notu.
Nakonec ale může podobný souboj dopadnout pro Českou republiku špatně, tak jako se už dvakrát předtím stalo. Do Bruselu byl kdysi vyslán na post eurokomisaře nevýrazný Vladimír Špidla a dnes je tam ještě nevýraznější Štefan Fülle, který vyjednával celé roky na Ukrajině, až tam politika EU zkrachovala.
