Obrovský nezájem voličů, nevýrazná kampaň a předpokládané vítězství Babišova hnutí ANO. Tak by měly podle předpokladů v Česku dopadnout volby do Evropského parlamentu, které se uskuteční 23. a 24. května. Jenže u každých voleb je vždy nějaké překvapení. Co to bude letos?
Zatímco jinde zjevně posilují před květnovými volbami do Evropského parlamentu nejrůznější strany, které vyhlásily Evropské unii válku, u nás je situace velmi podobná tomu, co jsme viděli v říjnovém předčasném hlasování do Poslanecké sněmovny.
Například ve Velké Británii vede v průzkumech strana UKIP, která žádá vystoupení z EU. Ocitla se na prvním místě v průzkumech vůbec poprvé v historii. Také ve Francii trvale posiluje nacionální Národní fronty Mariny Le Penové. Extrémisté, populisté a silně kritické strany k EU mají šanci zabodovat po celé Evropě – také v Rakousku, Maďarsku, Švédsku, na Slovensku i v Nizozemsku.
V Česku je ticho po pěšině. ODS sice sbírá podpisy pod peticí proti přijetí eura, ale o tom se v EP nebude rozhodovat. Okamurův Úsvit pak vsadil vše na kritiku u nás žijících cizinců, jenže ani to není nic objevného.
Babiš je v klidu
V klidu může být hnutí ANO, které podle všeho kráčí za vítězstvím. Zvolilo podobnou taktiku, která mu už vyšla loni v říjnu. Nemá žádné hlubší myšlenky k fungování Evropské unie a neobtěžuje se ani s nějakým programem, pouze nasadilo chytlavá hesla. Na Čechy to zjevně stačí.
ČSSD má šanci být druhá a naopak dala přednost razanci. Přesněji řečeno, její lídr Jan Keller na ni vsadil všechno. Nekontrolovatelný sociolog často ve svých vyjádřeních překonává i komunistickou propagandu. Zamířil úplně na levé křídlo, což celkově sociální demokraty rozhodně neposílí. Levicoví voliči ze středu politického spektra se ocitli ve vzduchoprázdnu. Nasát je může nejsnadněji „makající nepolitik“ Andrej Babiš, toho času v politice jako vicepremiér a ministr financí. Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD a premiér, tomu jen přihlíží. Co přesně zamýšlejí komunisté je nejasné, protože jsou vždy proti EU, ale také pro EU. Navíc Keller vše dělá i za ně.
TOP 09, lidovci a ODS by měly v květnu zůstat v podstatě na svém. Do EP se probojují, nijak však neposílí. Ale občanští demokraté s novým předsedou Petrem Fialou potřebují za každou cenu překročit pětiprocentní hranici, jinak budou v naprosto kritické situaci.
Co může překvapit
Překvapením by bylo, kdyby se do EP dostal zástupce neparlamentní strany - třeba Zelených či Svobodných. Největší otazník ale visí nad Okamurovým Úsvitem. Někdo se domnívá, že by mohlo se svoji protiimigrační politikou doskočit až k deseti procentům, jiní předpovídají bolestný pád. A právě výsledek Okamury, ať už bude jakýkoli, by mohl být největším překvapením jarního hlasování.
Co nepřekvapí
V České republice se očekává velmi slabá účast. Pokud přijde k volbám do Evropského parlamentu 30 procent oprávněných voličů, můžeme být vlastně rádi. Vždyť v roce 2004 to bylo jen 28,32 procenta a v roce 2009 pak 28,22 procenta. Takže něco mezi slabotou a katastrofou. Je vidět, že demokratický deficit, kterým orgány Evropské unie trpí, je obrovský. A nijak se nezmenšuje, naopak.
