Vojenským obsazením Krymu zrušil ruský imperátor Vladimir Putin trend směřující k odbourávání zbytků studené války mezi komunistickým světem a západními demokraciemi.
Potože tento akt agrese, který kopíruje zlozvyky Adolfa Hitlera a Josefa Stalina, nelze vzít zpátky, měly by demokratické státy zrevidovat všechny své vztahy s Moskvou a s dalšími autokraciemi. Invaze na Krym je přelomem, byť si to někteří levicoví politici nechtějí připustit.
Přirozená imperiální mocnost
Tuto zpátečku navrhl americký senátor John McCain, když doporučil, aby USA vzkřísily starý plán na protiraketovou obranu v České republice a Polsku. Měl by to být jeden z kroků, jimiž by si NATO upevnilo své pozice vůči Rusku. Původně měl tento systém vzniknout jako obrana proti íránským raketám, ale všichni věděli, že ve druhém plánu se stane součástí obrany proti rozpínavému Rusku. Není divu, že Moskva proti tomu rezolutně protestovala a její tajné služby v českých zemích živily protiraketové hnutí.
Prezident Barack Obama, který se chtěl s Vladimírem Putinem kamarádit, projekt zrušil. Jeho poradci ho nevarovali, že Rusko je ze své přirozenosti imperiální mocnost, která se snaží pokořit ostatní svět, bez ohledu na to, jaké vlajky nad Moskvou a Petrohradem plápolají.
Méně bolestivá opatření
Známý republikán McCain pak předložil celou sérii opatření proti rozpínavému Rusku: Vojenské manévry NATO v jeho blízkosti, přijetí Gruzie a Moldavska do této aliance, zákaz cestování pro Putinovi věrné na Západ, atd.
Nemyslím si, že by měkota Obama přistoupil na tvrdou odpověď Moskvě. Nejspíš se zmůže na menší opatření, která nebudou tolik bolet, ale dají se propagandisticky využít. Snad jeho nástupce bude ráznější ve stylu Ronalda Reagana.
Konec hluboké spolupráce
Ať už se dnes bude situace vyvíjet jakkoli, obava z dalších imperiálních choutek Kremlu zůstane a bude tvarovat všechny mezinárodní vztahy. Washington a Moskva jsou propojeny sítí politických, obchodních a vědeckých smluv, z nichž bude třeba postupně odbourat ty nejcitlivější.
Je neuvěřitelné, že Američané z úsporných důvodů dopustili, aby obsluhu strategicky důležité Mezinárodní vesmírné stanice převzali takřka kompletně Rusové. Teprve za dva až čtyři roky, po vyřešení technických problémů, tam mají nastoupit zpátky americké stroje.
Ruská elektronika a genetika se za americkými laboratořemi opožďují nejméně o jedno desetiletí. Spolupráce Ruska a USA v těchto oblastech je jednoznačně výhodná pro Moskvu. Když z ní vypadnou špičková témata, zpomalí to modernizaci ruského života a zejména armády. Průmyslově vyspělé země sdružené do skupiny G8 také uvažují o tom, že ze svého středu Rusko, které si hraje na něco, co není, vyloučí, takže vznikne opět G7 – to by byla pro Moskvu potupa, ale i návrat k normálu.
Evropa by se chtěla oprostit od závislosti na ruských zdrojích energie. Uvažuje o dovozu amerického plynu, získávaného z břidlic, jehož mají USA nadbytek. Obdobně se hledají cesty ke snížení nákupu ruské ropy využitím jiných zdrojů.
Sebeobrana: uzavírání se do sebe
Ovšem všechny tyhle kroky povedou k nastolení nového typu studené války – války bez ideologického podtextu. Zůstane jenom tradiční prazáklad všech výbojů – snaha o získání co největšího cizího území a vlivu v zahraničí. Průmyslově vyspělé státy Západu se v rámci sebeobrany začnou uzavírat před uskupením vedeným Moskvou. Budou proto muset modernizovat armády a bezpečnostní složky, což si vyžádá vyšší výdaje, a nejspíš to zasáhne životní úroveň obyvatelstva.
Tyto změny se samozřejmě projeví i na ostatním světě – mohou se sdružit islámské státy, stejně jako země Afriky a Latinské Ameriky, které se vlastními silami modernizují. A tahle uskupení států začnou vytvářet nové přehrady.
Svět bude jiný a nikdo dnes nemůže předvídat, jak bude vypadat.
