Zdá se, že se svět konečně účinně začíná stavět proti barbarství, které rituální porážka představuje. Spojovat vlastní náboženství se zcela zbytečným zabíjením zvířat je podivné a neakceptovatelné a podřezávání bdělých zvířat do Evropy prostě nepatří.
Je zcela nepředstavitelné, že by se zde etablovalo nové náboženství, jež nařizuje před každou svou bohoslužbou vypíchnout oči psovi. Nikdy by se nic takového nemohlo stát, státní orgány, ochranáři i široká veřejnost by se spojili do jednoho šiku a tu úchylnou sektu by vyštípali či zavřeli.
Přesto u nás, a dokonce v celé jinak civilizovaně se tvářící Evropě se dlouhá léta tolerovala výroba halal a košer masa. To jest masa ze zvířete, jež bylo zaživa podříznuto a které se nechává za plné bdělosti vykrvácet. Zvyk má původně zcela hygienický účel — má zajistit, aby se maso opravdu z gruntu vykrvilo, aby ho řezník nezabil a nenechal krev v něm. Maso s krví se v teplém klimatu Blízkého východu, kde tyto zvyklosti vznikly, okamžitě zkazí a stane se toxickým. Svět ale zatím již poněkud pokročil, alespoň v Evropě, a maso poraženého dobytka se vykrvuje zcela automaticky ihned po porážce na jatkách. A i při domácí zabijačce jen co řezník prase střelí, tak ho zavěsí, nařízne mu krk a pohybem přední nohy mrtvého zvířete tělo vykrví.
Tyto skutečnosti platí pro celou Evropu a nikdo se nemusí — ani žid, muslim nebo Vulkánec — bát, že s masem jí i krev. Zvyk se tedy stal zcela zbytečným, a protože způsobuje nesmírné utrpení zabíjeným zvířatům, má být celoevropsky zakázán. Náboženství, jež velí k trýznění zvířat, má být buď pozměněno, nebo zakázáno. Tváří v tvář úplně nesmyslnému utrpení zvířete může jít náboženská svoboda lidí k šípku.
