Situace v ukrajinském hlavním městě Kyjevě se vymkla kontrole, centrum města se změnilo na bitevní pole. Desítky mrtvých, stovky raněných a neochota vlády a opozice se domluvit, ještě více rozdělují zemi. Jenže ani vítězství žádné strany klid nepřinese.
Více mrtvých a více násilí, jak to vidíme v posledních desítkách hodin, vede i k stále silnějšímu pocitu mnoha Ukrajinců, že země je definitivně rozdělená. Bylo to tak vždy, ale krvavé srážky mohou odstartovat proces, který bude v mírnější podobně připomínat Irák, Sýrii či Thajsko (tam vždy po určité době po volbách vytáhne opozice do ulic a končí to masakry). Otevřená občanská válka a každodenní teroristické útoky Ukrajině zřejmě nehrozí, ale růst nevraživosti a ztráta možnosti se rozumně dohodnout způsobuje stále větší odcizení se jednotlivých částí státu. Ostatně ráno bylo oznámeno, že ve městě Lvov už prezident Viktor Janukovyč nic neovládá. Jak by se to mohlo změnit? Jen jeho vojenským zásahem, který by ale skončil obrovským neštěstím.
Dva nesmiřitelné tábory neexistují na Ukrajině jen v politice. Západní a centrální část by chtěla menší závislost na Moskvě, více styků s EU, hovoří ukrajinsky. Východ a Krym tíhnou k Moskvě, nechtějí pevný svazek s Bruselem a hovoří rusky. Problém je i v tom, že východní části profitují z hospodářských vztahů s Ruskem, zatímco západ se ocitl ve vzduchoprázdnu, protože Evropská unie nemá na situaci (jak se čím dál více ukazuje) téměř žádný vliv a ani nijak zvlášť zde neinvestovala.
Samozřejmě je možné, že nakonec se politické reprezentace vlády a opozice (dnes vypadá jednotně, ale i ona je vnitřně rozdělena na několik skupin) dohodnou na nových volbách a Janukovyč odstoupí. Situaci by to samozřejmě na čas zklidnilo, ale bohužel nevyřešilo. Žádná strana po všech těch demonstracích, střelbě do lidí (na druhé straně bylo zabíjení policistů) a chaosu, nebude trvale uznávat vládu, která nebude „její“. Anarchie a násilí se tak mohou opakovat.
K nesnázím přispívá i mimořádně špatná ekonomická situace. Hospodářství se nijak dynamicky nevyvíjí, zemi chybí masivnější investice z ciziny, miliony lidí se v posledních dvaceti letech odstěhovalo do zahraničí. Kdo může, odchází. Vidíme to ostatně i v Česku, kde je ukrajinská komunita nesmírně silná.
Realita je taková, že kdyby se v blízké době podařilo situaci na Ukrajině uklidnit, džin nenávisti a neschopnosti spolu žít, už byl vypuštěn z lahve. A na zázrak jménem klid, se čeká již příliš dlouho.
Podívejte se na přímý přenos z Kyjeva:
