Jako by svět byl zase jednoduchý: na západě Evropy leží Evropská unie, která oplývá svobodami a lidskými právy. Na východě je temné a barbarské Rusko. A mezi těmito dvěma břehy se zmítá nešťastná Ukrajina. Její proruský prezident Janukovyč odmítl přidružení k Evropské unii a po celé Ukrajině se vzedmula vlna protestů. O takové lásce už Unie dlouho nesnila.
Vypadá to banálně, ale v očích miliónů Ukrajinců to tak je. A nelze se jim divit. Rusko, byť už zdaleka není tak barbarské, ale „jen“ polobarbarské, má opakovaně zálusk na své „blízké příhraničí“ a s odpojením Ukrajiny se nikdy nesmířilo. Copak se nezačaly ruské dějiny psát právě v Kyjevě?
Evropská unie se nám už zdaleka nejeví jako velké souostroví občanských svobod, ale spíše se nám vybaví zakazování žárovek, různých sýrů a marmelád. Václavu Klausovi se podařilo vnutit veřejnosti představu, že EU útočí setrvale na naši svobodu.
Vypadá to sice docela uvěřitelně, ale není tomu tak. Jedna Evropská unie se skutečně zabývá tím, kolik litrů denně splachujeme na toaletách a jaký výkon by měl mít náš vysavač. To jsou nebezpečné kuriozity. Ale docela jiná Evropská unie způsobuje volný pohyb lidí a zboží, garantuje elementární bezpečnost a lidská práva a představuje pro mnoho lidí v chudých částech světa místo snů.
Kdybychom měli pochybnosti, jak se Rusko dívá na současné dění na Ukrajině, stačí si otevřít Hlas Ruska, oficiální informační server blízký Kremlu. Demonstrace jsou zde představeny jako šílený „euromejdan“, na kterém řádí „agresívní příznivci Evropské unie“. Ruské komentáře vysvětlují, že ukrajinské opozici nejde o nic jiného než o převzetí moci. A že přidružení k EU by Ukrajině ekonomicky uškodilo.
Jakkoli víme, že celkový obraz Evropské unie i Ruska je složitější, než se zdá při vzedmutí takových vášní, tak je třeba se postavit za základní hodnoty: Evropská unie je nesrovnatelně lepší místo na zemi než Rusko. Svobodnější, bohatší a kulturnější.
Češi mají sklon vidět Evropskou unii i celý Západ kriticky. To je sice normální, ale má to mít svou míru. Hlas Ruska nedávno napsal s potěšením, že politické kyvadlo v Česku se vrací k Východu. No právě.
To, co se na Ukrajině odehrává ve velkém a dramatickém představení, děje se u nás vlastně stejně, ale potichu a skrytě. A nepomůže nám, že už v té EU jsme. I u nás se vede souboj o to, zda Česko bude svobodným státem se silnou parlamentní demokracií, nebo zda se vydáme ruským směrem k autoritativnímu a oligarchickému státu.
Když držíme palce Ukrajině, držíme je i sobě.
