Pro toho, komu připadá cestování metrem moc obyčejné a fádní, připravil Pražský dopravní podnik překvapení. V sobotu se na trase A poprvé objevily „seznamovací vagony“ pro nezadané.
Moc velký úspěch tato akce asi neměla. Komunikační vagony, jak se novinka dopravního podniku jmenuje, totiž nebyly nijak speciálně označené a cestující často ani netušili, že se mají seznamovat. Jediný, kdo si byl vědom důležitosti okamžiku, byli podle MF DNES novináři, kteří se zde prý v hojném počtu potkávali a zvědavě vyhlíželi, zda se před jejich očima přece jen někdo neseznámí. Nekooperující lidé, však prý spíše poslouchali hudbu ze sluchátek, cosi kutili s mobilními telefony nebo si četli. A to nezmiňujeme cizince, ti už nevěděli o akci vůbec nic.
Seznamte se v metru! Takový nápad vypadá tak nějak velkolepě a přátelsky, alespoň na první pohled. Proto také o záměru českého hlavního města zavádět vagony-seznamky informovala media v mnoha zemích světa – a to docela vážně a bez posměchu. Dokonce i anketa mezi cestujícími, kterou si dopravní podnik k této věci nechal udělat, dopadla příznivě. Na otázku, zda se lze v metru seznámit, odpovědělo kladně 80 procent respondentů.
Ostatně i autor toho textu se domnívá, že je teoreticky možné najít v metru partnera – zrovna tak jako třeba během nákupu v supermarketu. Obchodní řetězce ovšem uvažují racionálně, a tak – například v oddělení těstovin – žádné seznamky nevyhlašují. Asi dobře vědí proč!
Při podrobnějším uvažování o akci „seznamka v metru“ vzniká u nezaujatého pozorovatele neodbytný pocit, že pražském magistrátu pevně sedí jakási PR agentura, která pod hesly typu: „Město patří lidem“, vymýšlí zoufalé sociologicko-antropologické experimenty a konstrukty. Bohužel asi za (nemalé) peníze nás všech.
Tentokrát to dopadlo ještě docela dobře. Nenápadné označení vagonů, jako místa k seznámení je celkem neškodnou věcí, kterou lze poměrně bez potíží ignorovat. Na rozdíl od sobotních akcí před měsícem, kdy radnice nechávala uzavřít pravé vltavské nábřeží pro automobilovou dopravu a většinu aut hnala oklikou přes ucpanou Malou Stranu.
Samozřejmě, že sociální inženýrství s komunikačními vagony bude neškodné jen do doby, než nějakého „koumáka na radnici“ napadne například na pět minut metro zastavit, aby se lidé, kteří se v něm nacházejí mohli lépe poznat a třeba – aby k sobě měli ještě blíže – jim zhasnout po tuto dobu světla.
