Je to už potvrzeno. Na mnoha místech České republiky, zejména na venkově, dochází k hromadnému skupování aktuálního Reflexu.
Do trafiky přijdou dva pánové a koupí všechny výtisky. Začalo se to dít včera bezprostředně poté, co jsme rozšířili po sociálních sítích sdělení, že právě přinášíme nové informace, jak se panu Babišovi podařilo zázračně zbohatnout.
Nedivíme se, že naše články volebnímu štábu hnutí ANO vadí. Miliardář Andrej Babiš je totiž exemplárním produktem zavádění divokého kapitalismu v devadesátých letech. Jeho příběh je krystalicky jasný:
Prominentní komunista ve vysoké funkci státního podniku zahraničního obchodu zorganizuje převod majetku z rukou státu do rukou soukromých, nejprve skrytě a pak otevřeně do rukou svých vlastních. Nejednalo se o žádnou formální a zákonnou privatizaci, nýbrž o jednu jedinou zmanipulovanou valnou hromadu státní akciové společnosti, která si nechala převzít svoji dceřinou firmu netransparentní firmou ze Švýcarska prostřednictvím zvýšení základního jmění. Podnik Agrofert patřil nejprve státnímu podniku Petrimex a měl hodnotu několika set miliónů korun. Převzetí této firmy nastrčenou švýcarskou společností O.F.I. nestálo skoro nic. Tajemný subjekt ze Švýcarska zvýšil základní jmění z jednoho miliónu na čtyři, státní podnik se ocitl ve své dceřiné firmě v menšině a tu menšinu pak odprodal. Ze státního úředníka se náhle stává byznysmen s ohromným majetkem. A kdosi, kdo předstíral za stát inkriminovanou valnou hromadu, se asi od té doby nebude mít špatně.
Je v tom obrovský paradox. Zklamání a frustrace obyčejných lidí ze zavádění kapitalismu v Česku mají příčiny, jež jsou srozumitelné. Jde totiž o kolosální nespravedlnost. Řekněme si v jednoduchých bodech, o jakou nespravedlnost jde:
1. Funkcionáři KSČ měli při zavádění kapitalismu náskok před ostatními.
2. Největší náskok měli vysocí pracovníci, ředitelé a náměstci v podnicích zahraničního obchodu. Měli rozvinuté obchodní kontakty a vazby na struktury minulého režimu. Vesměs šlo o agenty Státní bezpečnosti.
3. Přechod z komunismu na demokracii byl před více než dvaceti lety polovičatý. Ti, co měli být po revoluci na lavici poražených, se po pár letech otřepali a často zjistili, že jsou vlastně v roli vítězů.
4. Transformační proces vedený po listopadu 1989 Václavem Klausem kladl důraz na systémovou změnu ekonomiky a neřešil politické a morální důsledky této změny. Vysocí komunisté měli výjimečnou šanci si nakrást státní majetek a nová moc tento fakt ignorovala. Šlo přece o tu kýženou systémovou změnu ze státního vlastnictví do vlastnictví soukromého.
Ohromný paradox současné situace spočívá v tom, že Andrej Babiš patřil k lidem, proti nimž jsme dělali revoluci v listopadu 1989. Jenže vlivem smířlivého přístupu Václava Havla vůči komunistickým nomenklaturním kádrům se takoví lidé jako Andrej Babiš brzy přestali bát a vlivem pragmatické ideologie Václava Klause se navíc naplno zúčastnili ekonomické transformace. A z této transformace vyšli vítězně.
Andrej Babiš teď předstírá, že nastoluje spravedlnost po nespravedlivém režimu. Přitom on je právě důkazem té kolosální nespravedlnosti, díky níž exponenti komunistické diktatury mohli při zavádění demokracie a kapitalismu převzít ekonomickou moc. Babiš by měl poděkovat jak Václavu Havlovi, tak i Václavu Klausovi za všechny ty radosti, bohatství a vliv, kterých si nyní může užívat.
Na tomto prostoru jsme mohli uvést případ zbohatnutí Andreje Babiše jen ve stručné verzi. Jako modelový případ. Protože ostatní média buď panu Babišovi patří, nebo jejich novináři fatálně selhávají ohledně svého poslání veřejné služby, budeme se kauze Andreje Babiše v Reflexu nadále naplno věnovat. I v následujících vydáních přineseme informace, jež vám chce někdo upírat.
Prosím, podporujte nás. Potřebujeme to. Situace totiž houstne.
Pavel Šafr a redakce Reflexu
Vzhledem k četným žádostem našich čtenářů, kteří si nemohli koupit aktuální číslo Reflexu, zveřejňujeme na našem webu text o podnikatelské kariéře Andreje Babiše, o niž v celé kauze jde:
