Editorial

Editorial Zdroj: Archív

PAVEL ŠAFR: Je čas na obranu demokracie? Ano

V poslední době jsem několikrát slyšel názor, že v naší zemi se nic zvláštního neděje a že slova o ohrožení demokracie jsou jen projevem přepjatosti a hysterie. Myslím, že autoři těchto výroků jsou buď slepí, nebo navedení.

Česká republika se řítí do pasti omezené demokracie. Ústavní instituce selhávají, politické strany jsou téměř zcela impo­tentní. Miloš Zeman je fenomén, jenž snese srovnání s Vladimírem Me­čiarem, byť používá jiné metody. Je rafinovanější a chytřejší, nenechává zatím unášet lidi tajnou službou, ale v překračování pravidel, v cynismu a machiavelismu je zato již po půl roce vlády dál, než kam kdysi došel slovenský vůdce.

V Praze vznikl Klub na obranu demokracie. Založil ho s několika přá­teli spolupracovník Reflexu, politolog Bohumil Doležal. Smyslem práce klubu je upozorňovat na jevy, které ohrožují parlamentní demokracii a vedou Českou republiku směrem k autoritativnímu systému bez dostatečné kontroly výkonu veřejné moci.

Klub vydal zajímavé stanovisko k výročí okupace „bratrskými armádami“ Varšavské smlouvy. Píše se v něm, že bychom si měli vzpomenout na celospolečenskou apatii, jež následovala po znásilnění naší země a po utažení mocenských šroubů v roce 1969. Tato apatie je vlastností, která je pro naši společnost občas typická a i dnes uvolňuje prostor mocenskému planýrování našich ­poměrů.

Pojďme si udělat krátký výčet toho, čeho jsme byli dosud svědky.

1. Miloš Zeman se stal prezidentem za použití manipulací a lží v nenávistné a xenofobní kampani. Správní soud uznal, že použité metody byly v rozporu s volebním zákonem, byť by i bez nich byl výsledek volby stejný.

2. Hned při inauguračním projevu nový prezident ostře zaútočil na sdělovací prostředky, a tím i na svobodu slova a na veřejnou kontrolu moci. Tato akce se prezidentovi víceméně povedla. Média jsou, mimo jiné i díky novým vlastnickým poměrům, povolnější, zdrženlivější a jakoby ve stavu hibernace. Část novinářů zcela rezignovala na otevřený popis situace v zemi.

3. Vláda Petra Nečase byla svržena ­teatrální policejní akcí, jež nemá žádné ospravedlnění ve skutcích, které jsou nyní předmětem vyšetřování. Tato akce dostala politické krytí přímo od prezidenta, jenž do vyšetřování zasahuje veřejnou podporou policie a státních zástupců. Tím se z celé akce stala čistě politická hra o moc, při níž byl zneužit veřejný požadavek na boj s korupcí. Jestliže Nejvyšší soud vynese rozhodnutí, které prezidentovi politicky nevyhovuje, stane se předmětem ostré a nevybíravé prezidentovy kritiky.

4. Prezident jmenoval vládu v rozporu s rozložením sil v Parlamentu s odkazem na svůj vyšší mandát od voličů z přímé volby. Ústavní zvyklosti označil za idiotské.

5. Prezident dopředu oznamuje, koho po volbách jmenuje či nejmenuje premiérem, a zasahuje do svobodného rozhodování politických stran.

Sečteno a podtrženo:

Demokracie v České republice je v ohrožení.

Když se k tomu přičte návrat komunistické rétoriky, politické čistky na úřadech, jež vykonává vláda, která nemá právo vládnout, tak je třeba říci, že situace je otřesná, a je divné, že toho pro svoji svobodu děláme my Češi tak málo.

Je jisté, že na této situaci se podepsaly skandální chyby pravicových stran, včetně toho, že se ODS nechala kontaminovat veksláckou kulturou a polosvětem politických podnikatelů. Nic z toho však nemůže sloužit jako ospravedlnění pro hanebnosti, jichž se dopouští nová politická moc.