Pražskému exprimátorovi Pavlu Bémovi došla trpělivost s nadužíváním slova kmotr, a proto se rozhodl kmotry sprovodit ze světa – zákazem slova kmotr. Možná tak budeme o kmotrech již brzy referovat jako o „Kapitánech“, „Mazáncích“ nebo „Kolibřicích“. Každopádně to bude lyričtější.
Ostatně trpělivost s kmotry došla i jednomu z největších kmotrů, Romanu Janouškovi. V bizarním rozhovoru pro ČT, který jako by si objednal pro vlastní PR, ukřivděně řekl, že kvůli očistě politiky od kmotrů a naštvanosti lidí možná vstoupí do politiky. A sakra: jako by Miloše Zemana z opilství léčil arciopilec Petr Kott! I když musím uznat: Janoušek, jenž v opilosti sem tam přejíždí autem lidi už brzy ráno, vypadal podezřele střízlivě. Takže si tentokrát asi fakt nedělal legraci! Možná by právě on mohl vzít primátora, když si s tím teď žádná ze stran na pražském magistrátu moc neví rady.
Problém je, kdo by řídil ODS, kdybychom si skutečně dopřáli Bémův lex kmotr? Obávám se, že v takovém případě by především Bémova strana ztratila svůj stálý kurs. Pro ilustraci se stačí podívat třeba do Lesů České republiky. Když měli novináři ještě zavázané oči, takže věřili, že s příchodem Petra Nečase do čela ODS přichází i konec kmotrů, zkusil nový šéf ODS a premiér využít naivní euforie a vyčistit státní podnik - léta v hledáčku NKÚ, BIS i Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - od kmotrů, konkrétně Iva Rittiga. Pokusil se proto vyhodit tehdejšího šéfa firmy Svatopluka Sýkoru.
A tvrdě narazil. Sýkora sice nakonec z podniku skutečně odešel vloni na podzim, naoko na vlastní žádost. Řízení po něm ale převzal jeho ekonomický ředitel Michal Gaube, údajně dočasně. Ministerstvo zemědělství vyhlásilo výběrové řízení, pro jistotu ovšem bez účasti ministra zemědělství Petra Bendla. U něj na ministerstvu si totiž drží kancelář i advokát Tomáš Jindra, Rittigův kapitán. A ani jednomu z nich se výběrové řízení údajně moc nelíbilo. Uchazeče o šéfovský post tak bizarně zpovídala, coby členka výběrové komise, i šéfka Nečasova kabinetu Jana Nagyová. I ta udržuje s Rittigem čilou komunikaci. Ostatně podobně jako on kdysi taky prodávala, takže si celkem rozumějí. Celá fraška nakonec skončila jako fraška: zrušením výběrového řízení. Šéf ODS a premiér byl v celé věci tím nejbezmocnějším.
Je náramná legrace sledovat, jak se ODS nyní snaží zbavit kmotrů, které nám kdysi sama vychovala: zakážeme prostě ošklivé slovo. Ještě náramnější legrace ovšem je, jak nás teď stejná parta zkouší emočně vydírat poté, co jí Miroslav Kalousek odstřelil slušnějšího pražského primátora Bohuslava Svobodu. Vlastně to ani není legrace, ale přímo fantastická drzost: jak může na naše emoce hrát ODS? To ještě pořád nepochopila, že pozitivní emoce obvykle cítíme k někomu, kdo v nás vzbuzuje určitý respekt a úctu? Jak máme něco takového cítit k Borisu Šťastnému?
