Není ještě úplně zjevné kdo všechno vlastně vyhrál v prezidentské volbě. Zjevné je jen to, že ODS prohrála. A to pořádně. Promítlo se to i do preferencí: ODS znovu výrazně poklesla a navíc ji o dost předstihla TOP09. Vzestup TOP09 je záležitost nejspíš dočasná, pokles ODS bohužel ne.
Projevem jakési paniky jsou představy o potřebě co nejrychlejšího řešení: kongres z podzimu by měl být přesunut na hned (to se zatím podařilo odvrátit), obroda by měla zahrnout nejen nejrůznější návraty ke kořenům, ale taky personální výměnu: není jasné, zda má být Nečas svržen úplně, nebo z pragmatických důvodů ponechán jako poskok nového vedení ve funkci premiéra – nepadla by totiž vláda. Změnu ve funkci předsedy si už „dokáže představit“ kdekdo, představa prvního místopředsedy Kuby je přitom velmi sofistikovaná: „Základním předpokladem úspěchu této varianty je, že s ní musí přijít předseda, sám ji považovat za přínosnou a respektovat ji.“ Mělo by tedy nejspíš jít o rituální politickou sebevraždu Petra Nečase, jíž by musela předcházet, jak se dříve říkalo, „soudružská sebekritika“. Pokud se v ODS zakoření takovéhle manýry, předseda s nimi bude souhlasit a navíc se jich aktivně zúčastní, je se stranou definitivní konec.
I dále pokračuje rozvoj frakcí. Po té pravicové, kterou založil exposlanec Jiří Janeček, vzniká prý frakce konzervativní. Pro její autentickou konzervativnost je příznačné, že se zatím neví, kdo stojí v jejím čele. Může to být předseda rozpočtového výboru Suchánek nebo sám poslanec Boris Šťastný. Jakási frakce prý vzniká nebo vznikne i kolem místopředsedy Pospíšila, to však vzhledem k povaze dotyčného bude nejspíš pokus o cosi jako ODS s lidskou tváří. Taková frakce bude snadno dehonestována jako typicky levicová (levicová frakce v ODS je stejný nonsens jako kdysi pravicová frakce v KSČ).
A konečně reforma seshora. Přistoupila k ní výkonná rada strany, když odebrala licenci oblastním organizacím v Praze 4, Praze 12 a na Praze-Západ. Předseda Nečas k tomu řekl: „Vylučujeme, aby se pokračovalo v tom, že například někde jsou uměle navyšovány počty členů, aby byli uměle členové jako žoldáci převáděni z jednoho místního sdružení do druhého, aby se účelově vstupovalo do místního sdružení pouze několik hodin před konáním místního sněmu, aby do vedoucích funkcí byli jmenováni lidé, kteří mají velmi podivnou minulost.“ Proti tomuto osvícenému teroru se teď zvedá demokratický odpor zezdola. ODS stejně jako všechny etablované polistopadové partaje dvakrát moc neoplývá členstvem a stejně jako všechny polistopadové partaje může zlomyslným kritikům připomínat spíše sdružení uzavřených politických klubů pro podporu politické kariéry a specifických forem podnikání. I přesto má demokratický odpor svůj kolorit. V Praze mu, zdá se, dominuje opět posl. Šťastný. A až se do věci po 7. březnu plnou silou vloží i nejsilnější kořen strany, může být dílo zkázy dokonáno.
Abychom parafrázovali Alexise de Tocquevilla: Pro stranu dejme tomu kontroverzní je nejnebezpečnějším obdobím to, když se pokouší polepšit. Představa, že by strana v tomto stavu mohla nějak úspěšně vzdorovat pokusům o skrytou či otevřenou, částečnou nebo úplnou demontáž polistopadového systému, je nad síly politického pozorovatele. A ostatní nekomunistické strany na tom nejsou o nic líp. Vznikne nejspíš jedno veliké území nikoho. Něco, s čím nikdo v ČR nemá žádnou zkušenost.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
