Chcete mít předvánoční náladu? Vyhýbejte se pilně ekonomickým zprávám a předpovědím. Už i Eurobanka a UNctad (ekonomická divize OSN) vidí budoucnost eurozóny černě a recesi v Německu hlásí i Bundesbanka. Francouzský automobilový průmysl se hroutí a to se ještě ani nerozjely škrty v rozpočtu a nové daně. Česko i bez eura bude v závěsu.
Němci z podhodnocené společné měny v krizi neustoupí, ať to škodí nadhodnocenému euru na jihu Evropy sebevíc (mají pocit, jako by šlo o jejich marku). Zuby nehty se celkem pochopitelně brání platové inflaci, která by přemostila nesoulad mezi Severem a Jihem, ale dluhovou unii si také nepřejí. V Německu stále populárnější kancléřka, jako obránkyně národa, se usmívá, ale skutečné třetí řešení krize nenabízí.
To by totiž znamenalo plánovaný a dotovaný rozpad eurozóny. Ideologicky nemyslitelné. A tak budou i nadále europolitici vyhlašovat další ozdravné/záhubné programy a jižní zóna se bude i nadále zbavovat deficitu a konsolidovat k chudobě a rozpadu (50 % nezaměstnanost mladých). Latinský svaz pod vedením Francie by se mohl vzbouřit, ale tahle generace francouzských politiků na to nemá žaludek anebo považuje francouzsko-německou osu za základ míru v Evropě. Kdyby jako Berlusconi poslali Německo i s eurem někam, hospodářství Severu a Jihu by se začalo rychle zotavovat, jenomže klauna dnes mocnáři neposlechnou.
Patová situace v eurozóně rozčiluje rozvíjející se země, jež mají stále větší vliv v Mezinárodním měnovém fondu. Ideologii, tak jako každou víru, nevěřící rozumem nepochopí.
Snad Italové, když se teď zbavili vnuceného komisaře a možná i jeho zhoubných škrtů, by mohli přijít k rozumu. Hospodářství mají na hraně solventnosti, i celkové zadlužení (včetně domácností) nižší než Francie či Holandsko (265% HDP), osobní majetek dokonce vyšší než Němci a jediné, co je ničí, jsou úroky z dluhopisů a vnucená deflace. Kdyby se vrátili k liře, bylo by rychle po krizi, a 30% Italů už to ví. Jenže vzpomínka na štosy stotisícových bankovek příjemná není – a avanti populo ekonomii pochopí až za pět minut dvanáct. A tak Italy čeká verbální válka nesourodého parlamentu a další sestup a pád.
Na rozdíl od ostatních Evropanů jsou Italové národ veselý a hravý, protože vědí, že je člověk svou podstatou tragikomický. Po volbách bude parlamentní diskusi oživovat slavný komik Beppe Grilo. Na internetu má už milión přívrženců (v průzkumech 12 – 15% mladých idealistických voličů), starostu v Parmě a v programu jeho “Pěti hvězdičkového hnutí,” tak jako v každém lidovém hnutí odporu – antikorupční antipolitiku. Nic konkrétního. A tak alespoň v mezidobí čekání na nové politiky bude v Itálii místo deprese trochu legrace.
