Ta otázka není úplně má vlastní. V úterním podvečerním Interview na ČT24 tak popsal možnou budoucnost ODS její někdejší spoluzakladatel a poslanec Jiří Payne, dnes poradce prezidenta Václava Klause.
Ten ke všem volebním debaklům ODS prostě jen přidal i z nich vyplývající debakl ekonomický, kdy straně s masívním úbytkem poslanců, senátorů i krajských zastupitelů brutálně pouští žilou také ztráta státních příspěvků za ně.
Jen pro ilustraci: zatímco ve sněmovních volbách 2006 ODS získala 81 poslanců, v roce 2010 jen 53; v Senátu se její někdejší nadpoloviční většina smrskla na patnáct mandátů.
Ještě pár voleb s Petrem Nečasem v čele a ODS bude mít stejný partajní rozpočet jako Jana Bobošíková, jen s tisícinásobným aparátem a bez domácích buchet Jany Volfové. Ledaže by je začala péct Jana Nagyová, Nečasova „paní vrchní ředitelka“ i spousta dalších věcí.
Bídná ekonomická realita ODS má dvojí dopad. Za prvé pozitivní: strana nás už v příštích volbách možná ušetří záplavy svých tradičně velmi nápaditých billboardů, protože na ně prostě nebude mít peníze. A jak víme, žádný správný konzervativec nežije na dluh – a zvlášť když je zle. A za druhé negativní: v už tak obludně zkorumpované partaji ještě zesílí tlak na ekonomické vytěžování politiky, tedy jestli to vůbec jde.
Český politicko-obchodní model je totiž velmi jednoduchý: politické strany vykrádají vše od ministerstev přes kraje až po města a obce. Z velkých soust tak na ODS nyní zbývá už jen pár ministerstev, z krajů ji totiž vyhnali sociální demokraté a komunisté, případně místní sdružení.
Částečně ODS sice ještě drží svou tradiční megakořist Prahu, v ní toho ale po řádění jejího vlastního tandemu Bém–Janoušek moc nezbylo. Jestli za sebou strana nechce nadobro zhasnout i tady, musí se relativně držet zpátky. Janouškovy velkorysé noty každopádně patří minulosti.
Ekonomický tlak však ODS zažívá i zespodu. Podle informací zevnitř strany se z krajů hlásí o práci na ministerstvech spousta bezprizorných partajních kádrů, které samozřejmě ani nenapadne, že by se šli živit do privátního sektoru. Pokud jim strana nesežene obživu, půjdou jinam.
Ostatně většinu z nich stejně nikdy netížilo něco jako politické přesvědčení, odjakživa znají jen peníze. A ty, jak už kdysi zhruba řekl jistý Václav Klaus, žádnou barvu nemají.
Vize konkursu a zániku ODS tak vůbec není mimo. Samozřejmě se to nestane hned, i velké partaje mají jistou setrvačnost. Cesta se nicméně zdá správně umetena: volební sněm ODS už nadcházející víkend zřejmě převážně jen potvrdí ve vrcholných funkcích ty, kteří stranu přivedli až sem. Plus přidá pár dalších, bohužel ještě horších – viz Martin Kuba coby místopředseda. Snad aby se ODS začala rychle učit od Bobošíkové, jak prohrávat všechny volby, a přesto se mít tak dobře.
