V Polsku se na trhu objevil energetický nápoj, který má pro mnoho lidí v této stále ještě katolické zemi poněkud provokativní název: Demon. Na plechovkách byl symbol pentagramu. A hned bylo zle.
Radikální katoličtí aktivisté zareagovali podle očekávání. Prohlásili, že reklamní kampaň je "přeplněná satanismem a nemravností", nelíbí se jim slogan, že konzumenti mají „hledat démona v sobě“ a sepsali internetovou petici proti "satanismu v reklamách" a vyhlásili bojkot dalších výrobků této firmy.
Nejde o jedno pití, spíše je pozoruhodné, jak snadno někteří lidé naletí. Demon teď má zadarmo reklamu a katoličtí aktivisté se na ní podílejí. Podobné reklamy jsou často nevkusné, jako ostatně skoro všechny reklamy. Je pravděpodobné, že mnoho lidí stylizovaný satanismus urazí. Nikdo nechce být urážen, slušný člověk to respektuje. Jen jde o to, jestli je skutečný satanismus tam, kde ho pobouření aktivisté vidí. To, čemu se tak říká, připomíná trochu peklo v pojetí Josefa Lady.
Stačí se podívat na všechny ty „smrtmetalové“ skupiny. Nějaké ty řetězy, trocha kouře a bu bu bu do mikrofonu. Směšné. Skutečný satanismus vypadá jinak. Pro mě ho vždycky ztělesňovala televizní reklama umísťovaná kolem dětských pořadů, která je skutečně satanským vymýváním malých mozečků. Nebo kampaň sociální demokracie proti církevním restitucím, která má skutečně se symbolem natahující se hrabivé ruky v sobě estetiku nacistických plakátů proti bolševismu. Těch, kde se pravilo: „Uchvátí-li tě, zahyneš!“
Také těch dalších, kde byly obrázky hrabivých židů. Satanismus je to, když někdo šíří seznamy židů v české kultuře a politice, nebo odírá důchodce prodejem mnohonásobně předražených nepotřebných hrnců.
Ono je zlo mnohdy jinde, než si lidé myslí. Navíc bývá převlečené za dobro, aby se na něj snáz naletělo. Toho si ještě užijeme dost i u nás a nějaký energetický nápoj by se ještě hodil, abychom to přečkali. Mohl by se klidně jmenovat třeba Lenin, jen kdyby fungoval.
AUTOR JE REDAKTOREM MF DNES
