Přímou volbu prezidenta si u nás vynutil lid. Je to akce podobná iniciativám Vyměňte politiky, Vraťte nám stát apod. Při nepřímé volbě politici exhibovali, zbytečně zdržovali a nevolili toho, koho lid chtěl. Za Husáka naproti tomu nikdo nedržkoval a volby byly hotovy natotata. Kandidát byl jen jeden, takže se na něm nešlo neshodnout. Z toho hlediska je dnešní zákonná úprava zatím polovičatá.
Tato polovičatost (uchazečů je víc) má důsledky pro předvolební kampaň. Vyjevily se vlastně ještě dřív, než začala. Předseda ČSSD označil kandidáty konkurenčních stran za partičku ambiciózních seniláků. Lidu se to líbí, je legrace. Něco podobného se během dosavadních prezidentských voleb v ČR nestalo. To je slibný start.
Svou kandidaturu teď ohlásila renomovaná advokátka Klára Samková. Důvod je prostý a pochopitelný, už to nemohla vydržet. „Dlouho jsem čekala, že se této věci ujme někdo rozumný, stále se tak ale neděje,“ řekla. Otevřely se tedy dveře i pro ni.
Její technika je přímočará: „Říkám, co si myslím, a někdy i neomaleně, protože když to řeknu normálně, tak mě druhá strana neposlouchá.“ I to je pro úroveň nadcházejícího volebního zápasu nadějné, s normalitou se to nesmí přehánět.
Se svými budoucími voliči se paní doktorka nehodlá mazlit: „Nehodlám do kampaně dávat peníze, i kdybych je měla. Chci, aby lidi přistupovali k mé kandidatuře aktivně. Jestli nic neudělají, ani já neudělám nic.“ Voliči si ji, jak se zdá, napřed musejí zasloužit.
Klára Samková je členkou (a zastupitelkou za) TOP 09. Není proto divu, že jejím hlavním soupeřem a protivníkem je oficiální kandidát TOP 09 na prezidentskou funkci, předseda strany Karel Schwarzenberg. Nepředstavuje pro ni ovšem žádnou zaznamenatelnou konkurenci, protože „elektorát pana Schwarzenberga je úplně jiný než můj“. Paní doktorka si totiž myslí, že ji „v naprosté většině budou volit takzvaní obyčejní lidé, kteří mají problém vyjit od výplaty k výplatě a na které doléhá realita dnešních dnů plnou měrou“. A pan Schwarzenberg se „nikdy nekoukal na to, jestli stojí margarín o korunu víc“. Upřímně řečeno, já taky ne, a nepřipadal jsem si, ani si nepřipadám, zvlášť bohatý. Vsadil bych se, že paní doktorka taky ne. Netušil jsem, jak málo stačí k neobyčejnosti!
Paní doktorce musím přičíst k dobru, že se soustředila v kádrovém profilu svého spolustranického protikandidáta jen na jedno negativum (bohatec) a nechala stranou další – knížepán, cizozemec, katolík. Jsou zhruba stejně nosná a stejně korektní.
„Já jsem zvyklá realizovat různé šílené nápady,“ praví o sobě sebekriticky a zároveň nadějně prezidentská kandidátka. A věří, že si o ní lidé řeknou: „Ona je ta Samková bláznivá, ale aspoň víme, na čem s ní jsme.“ Nevím, řeknou-li si to lidé, já tedy sám za sebe ano. Jen bych chtěl podotknout, že pokud si to někdo řekne, ani náhodou to ještě neznamená, že ji bude volit.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
