Když 4. prosince roku 1527 vezli Martu z Poříčí na káře v doprovodu dvou biřiců a husitského kněze na popravu upálením, křižovali se kolemjdoucí a čumilové, protože vykřikovala rouhavé nadávky a na utrakvistické kostely vystrkovala holou zadnici.
O století dříve anglický král Jindřich V. osobně dohlížel na upalování lollárdů, předchůdců husitů, nikoli však ze sadistické perverze, ale, aby je zachránil. Doufal totiž, že jako normální lidé na mučidlech odvolají. Marně je však polomrtvé vytahoval z hranice. Vidina království nebeského byla silnější.
Ta doba minula, a povinnou nábožensko - společenskou soudržnost nejdříve nahradily dvě nesmiřitelné světské víry (ideologie) hnědého a rudého kolektivismu, které po sobě zanechaly hekatomby mrtvých. A teprve když je národní vlastenectví poslední války porazilo, vzniklo – nic. Ale zdání. Zavilý kolektivismus sice padl, ale nahradila jej nová společenská víra v individuální lidská práva a rovnostářství.
A ta má i bez církve své fanatické přívržence. Homosexuály, kteří demonstrují za právo úředně posvěceného manželství, zatímco sedmdesát procent mladých lidí na úřady kašle, feministky, které bojují za právo paritního zastoupení ve vedení firem, kvalifikace nekvalifikace, nadšence agitující za práva dětí, přírody a zvířat. Politická korektnost má i své disidenty, kteří marně poukazují, že jde o nebezpečné pitomosti.
Kuriózní případ mučednictví už šest let plní stránky anglických novin. Dvaapadesátiletý řidič nákladních aut Stephen Gough měl před deseti lety vidění. Ztratil práci, manželku i děti, od té doby nasbíral 17 rozsudků a strávil dohromady šest let ve vězení na samotce. “Snad to způsobila anglická výchova, stále nám vtloukali, že nejsme dobří a musíme se hlídat. Najednou jsem pochopil, že jsem dobrý a zásadně dobré je i mé nahé tělo.”
Pokaždé když ho pustí se znovu vydá na pěší nahou pouť Anglií. Získal i partnerku, ta ale konfliktní toulky dlouho nevydržela. “Buďto budeme žít tak, jak to od nás společnost očekává nebo podle vlastní pravdy. Je to rozdíl mezi vědomým a nevědomým životem.” Zákon však zní: porušení smíru. Existuje také právo studu? Lidská práva totiž vůbec neexistují, proto se jako každá dogmatika víry množí. Existuje jen morálka a etiketa.
Odpor vůči normativní společností má smysl, když jde o vážnou věc a ne o prkotinu. A psychologové už dlouho varují: školy mají vážné problémy s disciplinou malých předpubertálních dětí. Deset procent opouští školu v pologramotném stavu, protože se nesmířily s autoritu učitelů. Politici se domnívají, že mají právo chovat se hulvátský a mluvit sprostě. Jenomže bez autority se nenaučíme vůbec nic a etiketa nás sbližuje s ostatními.
Člověk není ostrov.
