Pamatujete na zlého muže s knírem v bílém a akci Děkujeme, odcházíme? Boss lékařských odborů Martin Engel, jenž hrozil kolapsem státního zdravotnictví, nakonec vytáhl z ministra zdravotnictví Leoše Hegera, tedy z nás, nemalé peníze na vyšší platy pro veřejné lékaře. Ti stejně dál odcházejí do zahraničí.
Nikdo se jim nemůže divit. Západně od našich hranic si vydělají, stejně jako jiné profese, mnohem víc. Například v sousedním Německu, které je nám – kromě nošení lederhosen i mimo SM salon – mentálně až nebezpečně blízko, dostane čerstvý absolvent lékařské fakulty v přepočtu 90 000 korun měsíčně, zatímco u nás si i zkušení lékaři v průměru přijdou na 60 000 korun. Část rozdílu sice umáznou jisté vyšší životní náklady, pořád se ale jedná o krok do lepšího.
Problém je, proč bychom měli my, chudáci daňoví poplatníci, co stále platíme daně v Česku, platit těmto lidem - a samozřejmě nejenom budoucím lékařům – nákladné vzdělání, když ho nakonec uplatňují někde jinde? Ostatně právě to byl jeden z nedávných argumentů zástupců vysokých škol proti zavedení školného: vysoké školy podle nich nemají sloužit studentům, ale státu. Takže jejich studium má platit stát, tedy my.
Ano, jde o perverzní komunistické myšlení, jež automaticky předpokládá, že absolventi vysokých škol zůstanou do konce života doma, protože stejně nedostanou devízový příslib nebo něco na ten způsob. No a co? Komunisticky stále myslí většina téhle země: všimněte si, že když lidé mluví o státu, často vážně věří, že stát produkuje i něco jiného než korupci!
Spíš jde o to, že skutečnost, kdy absolventi vysokých škol (u lékařů pětina) logicky odcházejí za lepším do ciziny, staví tento argument zcela na hlavu: žádný stát nemá zájem na přípravě nákladně kvalifikovaných odborníků pro jiné státy. Snad jen islámští teroristé, jenže ti si vystačí se starým mobilem, bombovým pásem a hlavou plnou Alláha.
Chytré státy samozřejmě chtějí vzdělané lidi, a dnes, v době globalizované soutěže o mozky, víc než kdy jindy. Jenže vzdělání je současně i zboží: tedy prostředek k lepšímu životu a branou do světa, jak poslední dobou vidíme.
Chytré státy se proto vzdělání snaží umožnit – i formou přístupného školného či stipendii pro chudší - co nejvíce lidem, což ovšem neznamená, že za něj mají plně taky platit. Nebo snad jen v případě, budou-li i mě čeští lékaři pracující v Německu posílat každý měsíc pár eur na přilepšenou. Nebo vlastně radši korun.
