Píšu tenhle blog na Silvestra odpoledne, tedy ještě s relativně střízlivou myslí nezkalenou toxickými látkami včetně novoročních slov prezidenta Václava Klause. I tak vím jedno: nečeká nás vůbec hezký rok.
Politici, kmotři či vysocí státní úředníci typu nazrzlého sympaťáka z ŘSD jménem Tomáš Hala, jenž uměl štědře slavit vlastní narozeniny a ještě štědřeji pouštět žilou nám ostatním, se stále neodhodlali k vrácení ukradených peněz do státního rozpočtu, takže nový rok načínáme vyšším DPH téměř na všechno, bez čeho nelze žít, ani když věříte, že my lidé nemusíme konzumovat.
Tedy nepatří-li k vašim novoročním předsevzetím držet hladovku, mimochodem nadmíru stupidní nápad. Naposled ho na den zkusil před volbami Jiří Paroubek, když nechtěl v TV vypadat moc nenažraně, i on jej ale záhy zapudil. Vypadal totiž pořád stejně nenažraně, jen měl k tomu ještě i hlad.
Ministr financí Miroslav Kalousek vám sice s bezelstným úsměvem vysvětlí, že vyšší DPH je pořád výhodnější než vyšší přímé daně, to ale bohužel není případ země, jíž ministruje. Zvýší-li se DPH i na zboží každodenní nutné potřeby, je de facto jedno, jestli vám peněženku plundruje zlodějská DPH nebo Paroubkova vyšší daň z příjmu uvalená na všechny jeho nevoliče. Což jsme vlastně nyní, co velký bubák šéfuje troskám strany s nulovými volebními výsledky, všichni.
Problém s novým rokem je, že vyšší životní náklady ještě umocní možná vyšší inflace, jíž ovšem jako často předtím nekompenzují vyšší platy. Mnozí nebudou mít platy žádné a jen málokomu v privátním sektoru se zvýší ty stávající, tedy netyjí-li ze sektoru veřejného.
Což samozřejmě ani tentokrát neplatí na státní správu: ministři můžou stokrát v TV brečet, že jim finančně likvidují jejich resort, záhy se ale stejně dozvíme o mnohasettisícových odměnách vyplácených jejich asistentkám, milenkám či kamarádům.
Nevím proč, ale něco mi říká, že nejvíc to bude smrdět na ministerstvech šéfovaných protikorupčními VV. A úplně nejvíc na tom, kde už přes rok řádí Josef Dobeš, divný chlapík s divným pohledem, co ze všeho nejmíň připomíná gurua. Mimochodem: všimli jste si, že za partu výběrčích desátek už mluví jen Vít Bárta, jenž s ní nemá téměř nic společného? Kde je sakra Radek John? Ž-i-j-e ještě vůbec?
A k tomu všemu nás ještě čekají troje volby, byť ty prezidentské převážně jen kampaní. Suverénně nejošklivější zřejmě budou ty krajské. ČSSD vedená tehdy Paroubkem nastavila v roce 2008, kdy lidi vyhnala k urnám výhradně kvůli nekrajským volebním slibům, totiž stlačila laťku tak nízko, že trumfnout to svede zase jen Paroubek, byť v jiném dresu. Jak znám jeho politické instinkty a styl, nemáme nejmenší důvod mu nedůvěřovat.
O moc hezčí ale nebude ani prezidentská volba. Lidé si sice průzkumy veřejného mínění vyvzdorovali na politicích přímou volbu, už brzy ale zjistí, že moc netušili, po čem vlastně touží. Až totiž uvidí, z jakých kandidátů a především proč vlastně mají v době všeobecné diety vybírat, budou mít jedinou otázku: proč si pořád někoho jako prezident a navíc tak královsky vydržujeme?
