Zeptal jsem se deseti svých přátel a známých, jestli vědí, že se v minulém týdnu obměnila česká vláda. Většina z nich bydlí v Praze, jsou středního věku, žijí poměrně aktivním způsobem života, pracují nejčastěji v soukromých firmách. Nejsou novináři, takže zájem o politiku není součástí jejich práce. A výsledek? Šest z nich vůbec netušilo, že k nějaké změně ve vládě došlo.
Jeden přiznal matný pocit, že se snad vyměnil jeden ministr, ale netušil jaký. Tři si vzpomněli, že se změna týkala ministra zemědělství. Ale pouze jeden dokázal říct jméno odcházejícího a nového ministra.
Pamatuju si doby, kdy se každé upšouknutí ve vládě zeširoka i do hloubky rozebíralo. Dnes se čím dál víc lidí o politiku úplně přestává zajímat. Vsadil bych se, že drtivá většina českých občanů nedokáže vyjmenovat ani polovinu členů vlády. V devadesátých letech to každý uměl dopředu i pozpátku.
Na první pohled je to další z důkazů naší otrávenosti politikou a rezignace. Copak neplatí, že by se správný občan měl o veřejné věci zajímat a že by ho neměly nechávat klidným? Ostatně tyto znalosti se požadují i po školních dětech a mládeži. Říká se tomu "všeobecný přehled".
Ale přehled o čem? Jako novinář jsem rošádu ve vládě sledoval, ostatně odvolaný ministr poskytl hned několika novinám obsáhlé rozhovory. Ale dozvěděl jsem se něco důležitého nebo zásadního? Jen to, že slabý a nevýrazný premiér odvolal podobně neviditelného člena kabinetu, aby ho nahradil jiným.
Důvodem je jakýsi vnitrostranický boj, který pro fajnšmekry může být inspirací k mnoha spekulacím, komentářům a analýzám. Ale pro většinu z nás je stejně pochopitelný jako hemžení v mraveništi, do kterého jste právě píchli klacíkem. Možná má nějakou logiku, ale o směřování politiky či poměrech v této zemi nic důležitého neříká.
Změna ministra nevypovídá dokonce ani nic o stavu či problémech resortu, ve kterém se odehrála. To by se musela týkat nějaké konkrétní vize nebo plánu. Ale my místo toho slyšeli premiéra, že jedním z důvodů výměny bylo, že se předešlý ministr vyjadřoval na schůzích vlády k zemědělství. To jen na okraj, aby bylo jasné, že v téhle estrádě nechybí ani humor.
Dokazuje náš nezájem úpadek občanské společnosti a veřejného života? Ba naopak, chce se říct. Berme jako luxus, že se o to pinožení divných lidí zvaných politici nemusíme den co den zabývat. Není to rezignace. Spíš útrpné zjištění, že to podstatné v dnešním světě a v naší civilizaci se stejně odehrává mimo domácí politiku.
Ne snad, že bych zájem o české politiky někomu chtěl brát nebo vyčítat. Nijak velká, ale nikoliv ani zanedbatelná sledovanost nedělních politických debat v televizi ukazuje, že lidí fascinovaných českými politiky je stále více než řekněme například těch, které vzrušuje oblékání se do šatů opačného pohlaví.
A to jsou i podivnější a mnohem nebezpečnější koníčky!
(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).
