Gay a lesbická komunita se rozhodla v Praze uspořádat pod ušlechtilými názvy Festival tolerance a v jeho rámci Průvod hrdosti. Kolem této akce se ovšem vyvinula diskuse, která by se mohla jmenovat Festival trapnosti a Průvod šašků.
Přestřelku odstartoval zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek. Podstatou jeho textu byla:
1. kritika pravicového primátora Svobody, že nad akcí převzal záštitu;
2. kritika současné společnosti, ve které je klasická rodina vytlačována na okraj;
3. kritika toho, že se deviace, abnormality a destrukce stavějí nad tradice a kulturní kořeny.
Každý z těchto bodů si zaslouží vážnou diskusi bez ohledu na to, zda s Hájkem souhlasím, či nikoli.
Místo toho ovšem média a internet zaplnil gejzír textů, v nichž se téměř nikdo nezabýval ani jedním z těchto bodů. Na sociálních sítích se pisatelé předháněli v kritickém popisu Hájkovy osobnosti a v tom, kdo ho vtipněji zesměšní („Hájek se rusky řekne Gájek“), a pokud jste se na Facebooku nepřidali do skupiny „Petře Hájku, odstupte!“, nemáte ve slušné společnosti téměř co dělat. Zástupce šéfredaktora významného časopisu šel tak daleko, že napsal: „Chtělo by to aspoň 50 gayů, aby si šli dát tak půlhodinovýho francouzáka před vchod do Prezidentský kanceláře.“
Na druhou stranu nechápu, proč Hájek zvolil tak urputně konfrontační tón. Co by se mu stalo, kdyby se vyhnul slovu deviace a kdyby se nenavážel do samotného pochodu gayů?
Co se stalo všem těm chytrým lidem, a dokonce velvyslanectvím vyspělých zemí, že je baví se vzájemně urážet a úmyslně se vyhýbat podstatě sporu?
Nechávám Petru Hájkovi plné právo nakritiku současné společnosti a zastávám se ho před těmi, kdo hodnotí jeho osobnost namísto jeho názorů.
Zastávám se pražského primátora Bohuslava Svobody a chápu, že chtěl udělat velkorysé gesto. Zároveň je logické, že jeho rozhodnutí může někdo kritizovat, a neznamená to, že je homofob.
Rozumím gayům a lesbám, kteří mají pocit, že česká společnost ještě není zcela tolerantní. Nevěřím lidem, kteří (pokud v sobě nemají pět piv) říkají: „Nemám nic proti homosexuálům ...,“ protože to v překladu znamená: „Homosexuálové se mně hnusí, ale jsem slušný a neříkám to nahlas.“
Nemyslím si, že by gayové a jejich styl života nějak ohrožovali klasickou rodinu. Neohrožují ani tu moji. Co mě ovšem dokáže naštvat, jsou výpady typu: Stejně se polovina manželství rozvede, nefunguje to, je to přežitek. Ano, soužití dvou lidí a výchova dětí jsou v dnešním světě opravdové martyrium a občas dopadnou katastrofou. Kdo to zvládá, zaslouží medaili a naši bezmeznou podporu.
Přimlouvám se za to, abychom se naučili přiznat, že někdo, koho hluboce nesnášíme, může mít někdy pravdu.
Budu rád, pokud s tímto úvodníkem budete souhlasit nebo zuřivě nesouhlasit. Ale mrzelo by mě, pokud si řeknete: Ten šéfredaktor je ale deviant!
