Světlovlasý Nor, nikoli muslim v turbanu. Žádná al-Ká’ida, ale ryzí Evropan, který se hlásí ke křesťanství a pravici. OBLUDNÉ ZABÍJENÍ nevinných v Norsku nemělo očekávatelný scénář a to většinu z nás rozhodilo a znejistělo. Měli bychom poopravit známý slogan na „ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim nebo Nor“?
PŘEKVAPUJE MĚ, že se komentátoři, politici nebo sociologové zamýšlejí hlavně nad tím, jestli od pravicového konzervatismu vede linka až k podobným šílencům, jako je Anders Behring Breivik. Jestli náhodou naše civilizace není o nic lepší než ta kritizovaná islámská. A jestli opět nezesílí tlak na soužití více kultur v Evropě, kdo před tím bude varovat, je pomýlený rasista.
Přitom je to jasné: ránu nedostala křesťanská civilizace, ale naše naivní vize o multikulturní Evropě.
LEVICOVOU ELITOU vedené Norsko si nechtělo přiznat chybu s nezvládnutou imigrací, politici vládní strany zavírali oči nad narůstajícím tlakem ve společnosti. To, že se mnoha Norům zdá přehnaný počet mešit v Oslu a vzrůstající počet muslimských přistěhovalců, bylo těžké v rámci politické korektnosti vůbec vyslovit. A jak známo, nevyslovený problém má tendenci se zvětšovat.
A tak tady po bublajícím hrnci Francii, Británii, Německu a Beneluxu máme další horký brambor: Skandinávii. Podobné problémy totiž řeší i Švédsko, Dánsko a Finsko.
Hledat nějakou logiku v masovém vraždění šíleného Breivika je těžké. Co je na jeho počínání křesťanského kromě toho, že to o sobě říká? Pravděpodobnější je, že vyšinutému jedinci se hodila nálada bublající ve společnosti.
BREIVIKOVO VRAŽDĚNÍ odvede debatu od problému multikulturní Evropy směrem k potížím s pravicovým radikalismem. S nácky je potřeba tvrdě zatočit. Přitom ovšem nesmíme zapomenout na to nejdůležitější, na problém přistěhovalectví a nevyřešeného vztahu liberální demokracie s islámem.
Samozřejmě že Evropa, založená na ideálu humanismu, by vždycky měla přijmout politické uprchlíky a lidi pronásledované nedemokratickými režimy.
Ale pokud se nechceme dočkat Evropy rozdělené železnou oponou, tentokrát imaginární, mezi dvěma kulturami, musíme problém nejen pojmenovat, ale začít řešit.
Nepouštějme už do Evropy nikoho, kdo má k naší civilizaci odpor. Aspoň pro začátek.
