Prezident Joe Biden neprožívá zrovna to, čemu se říká klidné stáří. Trápí ho nejen všelijaké ekonomické strázně – jako třeba to, že se Amerika ocitla těsně před finančním kolapsem. Život mu znepříjemňuje zejména řada nemilých skandálů. Jako nejzávažnější se momentálně jeví nalezení tajných dokumentů z dob, kdy za Obamy zastával úřad viceprezidenta a měl povinnost je po odchodu z funkce odevzdat.
Bidenovi právníci postupně objevovali utajené úřední spisy. Tu u něho v pracovně, tu v garáži, tu doma. První objev byl učiněn už 4. listopadu, avšak jeho zveřejnění bylo odročeno na příhodnější dobu, aby nečekaný skandál nemohl ovlivnit výsledek tehdy nadcházejících „mezivoleb“ do Kongresu.
V té době sdělovací prostředky zrovna zevrubně propíraly nález utajovaných dokumentů ve floridském sídle Donalda Trumpa a Joe Biden obzvlášť nesmlouvavě bičoval chování svého předchůdce jako „vědomé ohrožování národní bezpečnosti Spojených států“. Jasná paralela je nabíledni. Poté, co se trapná skutečnost dostala na světlo boží, ministr spravedlnosti Garland byl nucen ustavit vyšetřovací tým v čele s bývalým vrchním žalobcem Robertem Hurem. Provládní média, jako je například deník New York Times, ministrovi otloukla o hlavu fakt, že zvláštní vyšetřovatel je republikán, tudíž nemůže nestranně posoudit polehčující aspekty Bidenova skutku.
Nebe a dudy?
Veškeré síly Bidenových spolustraníků jsou nyní napřeny k vysvětlení toho, proč Bidenovo chování nemůže být v žádném případě přirovnáváno k Trumpovu. Deník Washington Post s odvoláním na anonymní zdroje uvnitř prezidentova týmu popisuje jeho obrannou strategii. Podle ní prezidentovi lidé mají ofenzívně zdůrazňovat, že oba případy jsou tak odlišné, že odlišnější už být nemohou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
