Bývalý americký prezident Donald Trump (76) oznámil, že se v roce 2024 bude opět ucházet o Bílý dům. Co to znamená pro Ameriku, pro svět, v jaké formě se Trump nachází a má vůbec šanci uspět?
Konzumenti všelijakého zpravodajství mohli snadno nabýt dojmu, že v nedávných amerických volbách do Sněmovny reprezentantů a části Senátu šlo především o otázku, zda bude pokračovat pomoc bojující Ukrajině, nebo jestli zvítězí krátkozraký izolacionismus a země na východě Evropy bude ponechána svému smutnému osudu. Přitom se všeobecně mělo za to, že zvítězí-li přesvědčivě republikáni, demokratický internacionalismus bude odložen k ledu. Jak už to tak ale často bývá, obecně sdílený názor málokdy zachycuje pravdu celou – může to být jen nějaká výseč pravdy, nebo dokonce dokonalý blud.
Krátká doba, která uplynula po volbách, ukázala, že takový černobílý přístup byl jen zbožným přáním pokrokářů. Pravdy v takovém obrázku nebylo více než v postojích ruských poslanců Státní dumy, když v roce 2016 jásali a bouchali šampus, aby jaksepatří oslavili tehdejší příchod Donalda Trumpa k moci. Záhy se ukázalo, že jejich jásot nebyl projevem šalamounského rozhledu, nýbrž masového zblbnutí. Následovala léta, kdy jim americký prezident ochotně mazal med kolem huby, ale ze života jim současně dělal peklo. Nikoli náhodou si Vladimir Putin po ženevském setkání se současným americkým vůdcem úlevně oddechl: „Tamtomu se nedalo věřit v ničem, zato Bidenovi věřit můžeme – říká to, co si myslí, a co říká, to i dělá.“ Putin se zmýlil i tentokrát, ale tak už to ve vysoké politice chodí.
CO BUDE TEĎ?
Povolební postoje Bidenovy administrativy se viditelně proměnily v neprospěch Ukrajiny, aniž ve vzpomínaných letošních volbách přesvědčivě zvítězili republikáni. Najednou, jako mávnutím kouzelným proutkem, začaly být výroky amerických oficiálů mnohem zdrženlivější vůči Rusku, zato kritičtější vůči Kyjevu. Ukrajinci ten ideový presink vnímají, celý kyjevský tisk a expertní společenství o něm mluví jako o uskutečnění principu „odvrátit porážku, ale neumožnit vítězství“. Na posledním Rammsteinu (setkání ministrů obrany zemí NATO) americký ministr obrany Austin, který byl až dosud zastáncem tvrdé protiputinovské linie a volal po vítězství Ukrajiny jakožto po jediném možném vyústění této války, začal klást důraz na potřebu jednání dřív, než bude dosaženo vítězství, sice za ukrajinských podmínek, ale přece. To vše zpětně dokazuje, jak zavádějící byl názor o chystané zradě oběti agrese v případě drtivého nástupu republikánů. Inu, volby skončily, zapomeňte.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
