Je temná doba. Nikdo neví, co provede Putin. Nikdo neví, odkud se vzala energetická krize, která řádí víc než covid. Nikdo neví, proč se občané přiklánějí k autoritativním populistům v množství větším než malém. Bude snad konec demokracie? Co ji nahradí? Nikdo neví.
Předpovědi, analýzy a věštby odborníků jsou žádaný artikl. Ano, něco se čeká, nějaká změna, konec něčeho a začátek něčeho jiného, to nepochybně, ale co? Po pádu komunismu vypadala planeta růžově. Zlo se vynořilo nečekaně, nikdo ho neviděl přicházet. Demokratické státy v bezstarostném přepychu rozpouštěly své armády nebo je nahrazovaly pořádkovými oddíly. Ty se hodily k plašení nepokojů v zaostalých zemích, kde se válčilo sekyrou a kalašnikovem. K čemu velké armády, když žádný velký agresor není na obzoru. Větší blahobyt, větší moc a větší svobodu demokratický svět dosud nezažil. Pád přišel rychle a hodně nesrozumitelně.
Nad sklenicemi vína
Často se mi z paměti vynořuje jedna věta z románu Josepha Rotha Kapucínská krypta. Cituji přibližně, po paměti, věta jistá není, přízračný smysl jistý je. „Seděli jsme bezstarostně nad sklenicemi bílého vína a nevěděli jsme, že smrt nad námi kříží své hnáty,“ píše Roth. Ta smrt a její hnáty, to byla předzvěst první světové války, o které nikdo ještě pár týdnů před tím, než začala, netušil, že začne, že začne bleskově, že bude světová a zabije víc než padesát miliónů lidí, aniž by kdokoliv věděl proč.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
