Číslem tohoto týdne je 192,7. Tolik miliard činil deficit státního rozpočtu za prvních sedm měsíců letošního roku. Na tomto čísle je zajímavé, že je o 86,7 mld. Kč nižší než vloni. To je úctyhodný výsledek. Otázkou ale je, jestli by nyní, když opadl covid, nemohlo být hospodaření státu ještě lepší. Já bych si to uměl představit.
Příjmy státního rozpočtu letos meziročně rostou o 8,9 %, zatímco výdaje klesají o 1,1 %. To je na první pohled dobrý výsledek. Podle mě by ale příjmy mohly růst více a výdaje klesat razantněji. Hned vysvětlím: daňovým příjmům pomáhá rekordní 17% inflace, ke které přišel rozpočet jako slepý k houslím. Inflace se však dosud neprojevila ve všech daních. Daňové příjmy jako celek rostou zatím jen o 12,1 %. To je zklamání. DPH přitom už nese zlatá vejce, když inkaso z této daně roste o tučných 20 %. Tedy ještě více než inflace. Prodává se totiž dráž a více, a proto se vybírá vyšší daň.
Inflaci už více méně kopíruje i inkaso z daně z příjmu fyzických a právnických osob, a to o 17,5 a 16,7 %. To je uspokojivé. Když vidím, kolik daní už roste o inflaci, je nakonec celkový růst příjmů státu „jen“ o 8,9 % nižší a já bych chtěl vyšší.
Výdaje státu klesají jen zdánlivě
Jak je možné, že běžné výdaje klesly, když vzrostlo životní a existenční minimum, vzrostla dávka na bydlení, proběhla mimořádná valorizace důchodů, stát pomáhal uprchlíkům atd.? Může za to fakt, že se snížila protiepidemická pomoc, a to dramaticky. Kdyby loni stát takto nepomáhal, letos bychom neviděli pokles běžných výdajů, ale naopak dramatický růst. Není tedy za co tleskat.
Krásně to je vidět na rozpočtové položce neinvestiční transfery podnikatelským subjektům. Tato položka letos poklesla o 60,4 % a podle mě to je stále málo, protože já bych podnikatelským subjektům v takové míře nepomáhal. Nicméně připomeňme, jak stát pomáhal vloni. Tehdy rozdal v rámci programů Antivirus A, A plus a B, COVID Gastro – Uzavřené provozovny, COVID – Nájemné, COVID 2021, COVID – Nepokryté náklady a odměn ve zdravotnictví a sociálních službách téměř 55 mld. Kč. A díky tomu nyní bez práce šetří.
Klesající protiepidemická pomoc a nižší podpora sportu vyplácená Národní sportovní agenturou vede i k 19% poklesu rozpočtové položky Neinvestiční transfery neziskovým organizacím. I tady by podle mě šlo šetřit více.
Státní dluh stojí další peníze
Velmi sledovanou a politicky citlivou položkou jsou sociální dávky. Ty vzrostly meziročně o 6,6 %. To je na první pohled hodně. Když si ale vezmu, že inflace překročila 17 % a půjde výš, tak to hodně není. Řadě lidí se prostě výrazně zhoršila životní situace a logicky musí být s vládou nespokojení. Vláda začala lidem utahovat opasky, aniž by jim to pořádně vysvětlila. Utahování opasků je podle mě nutné. Lidé ale musí vědět proč, o kolik a jak dlouho. Nicméně to nevědí, protože pokulhává komunikace s občany. Zprávy o tom, že bude energetický sociální tarif, pak že nebude, pak že zas bude, vyvolávají jen chaos.
Extrémně nebezpečnou částí rozpočtu je položka Výdaje na obsluhu státního dluhu. Ta meziročně vzrostla o 17,1 %. Za to může dramatický růst úrokových sazeb ČNB. Státní dluh se kvůli boji s inflací musel prodražit. To je ale dost nebezpečné do budoucna. Vzhledem k tomu, jak rychle v posledních letech roste státní dluh a s koncem covidu jeho růst nekončí, hrozí, že jednoho dne nebudeme dělat nic jiného než platit úroky.
Pokud je vláda pravicová, měla by hledat úspory
V březnu sněmovna schválila letošní rozpočet se schodkem 280 miliard korun. To se brzo ukázalo jako nedostatečné, a proto vláda minulý týden schválila novelu letošního rozpočtu se schodkem 330 miliard korun. To je šílené číslo, které už nemá daleko k děsivým deficitům Babišovy vlády. Vůbec přitom není jasné, jak to skončí. Na podzim přijde energetický šok. Lidé budou volat po pomoci v nouzi. Pochybuji o tom, že jim ji vláda nakonec nedá. Dokonce se bojím, že pro řadu lidí to bude opravdu existenční nutnost. Jinými slovy, deficit může skončit hůř, než byl schválený.
Když bude ale vláda zachraňovat domácnosti, měla by někde jinde šetřit, jinak roztočí inflační spirálu. Na sociální dávky určitě nikdo sahat nechce. Jako první se proto podle mě nabízí snížení počtu státních zaměstnanců. Těch v posledních letech nehorázně přibylo. Nevidím k tomu ale politickou odvahu.
