Z Dubaje do Abú Dhabi vedou dvě dálnice: E311 (Dálnice šejcha Zájida) a E611 (Dálnice Emirates). Takže si vyberte: Kterou? No přece žádnou! E311 je místy až čtrnáctiproudá a E611 je méněproudá. Přesný počet nevím, protože jezdit po obou dálnicích je TAKOVÁ NUDA, že si při jízdě okusuji nehty i na nohou.
Představte si sto kilometrů rovné silnice, po levé straně poušť, po pravé straně poušť. Jedete 140 km/h. Otázka: Na kterém kilometru začnete zívat a pouštět si nahlas rádio Dubai 93 FM?
Občas se zadaří a po cestě vám poskytne rozptýlení nějaká dopravní nehoda nebo zdechlé auto ve svodidlech. To už stojí za zpomalení a ilegální foto. Jinak ale sedím, čumím, frajersky řídím auto jednou rukou (automat je o tolik lepší než manuál) a z nedostatku podnětů neustále kontroluji na palubce tlak v pneumatikách. Jinak mi probíhají hlavou náhodné a naprosto pošetilé myšlenky typu: Proč vlastně musím pořád chodit do práce, na což si sama odpovídám: Proto, že potřebuješ peníze, huso. Nebo: Proč občané Kozodírek nezmění jméno své vesnice?
Kolem kilometru padesát začnu vyvolávat kamarádkám v Česku přesto, že nemám sama co říct. Nicméně z nich tahám nejrůznější informace, které obratem zapomenu. Pokud nikdo nebere telefon a já si již odpověděla na všechny své životní otázky, probudí se ve mně z narůstající nudy road rage a začnu se bavit prosvěcováním. To je tady v Emirátech normální a nepokutované. Já prosvěcuji ostatní řidiče ráda a líbí se mi, jak mi pěkně uhýbají z cesty. Ovšem prosvěcovat v pátém pruhu není zas až tak úplná frajeřina, neboť tam nejezdí ta nejrychlejší auta. Tak vidíte. Dejte Češce krásnou, zbrusu novou dálnici a ona si vůbec neváží toho, že nemusí po dé jedničce. Naopak zase vymýšlí všelijaké koniny.
