Třináctého května zemřel výjimečný vládce Spojených arabských emirátů, šejch Chalífa bin Zájid Nahaján, který byl nejen prezidentem, ale zároveň i emírem Abú Dhabi a předsedou Nejvyšší rady emirátů pro ropu. Země vyhlásila čtyřicet dní smutku. Vlajky budou vlát jen na půl žerdi a média a další instituce hrají pouze vážnou hudbu.
Občané Emirátů respektují a milují svoje vládce. Šejch Chalífa byl proslulý schopností naslouchat, byl skromný a vlídný.
U nás v první třídě patřila tato smutná událost k tématu číslo jedna. Ve věku šesti až sedmi let jsou děti malinko egocentrické a mají přehnanou představivost, která obvykle přeroste v lež. „Já jsem šejcha Chalífu znát,“ vykřikoval Mohamed. „On k nám přijít doma na večeře!“ Během několika minut se ukázalo, že šejch Chalífa musel být hodně vytížený, protože, dle dětí nejen chodil ke všem na večeři, ale s několika dětmi hrál u nich doma videohry, a Chálidovi dokonce věnoval velblouda, ferrari a tři datle. Šejchův volný čas se začal nafukovat jako bublina, neboť během dozoru na hřišti jsem se od ostatních učitelek prvních tříd dozvěděla, že Chalífa údajně navštěvoval drtivou většinu domácností prvních tříd a s Fátimou z první Á byl dokonce v abúdhabském akváriu.
„Miss, podívat,“ strkala mi pod nos pěstičku Fátima, „toto dát šejk Chalífa pro já.“ – „Jo? Tak ukaž,“ povzbudila jsem ji. Fátima mi ochotně ukázala žmolek zašlé plastelíny, která se nápadně podobala té, co jsem objednala dětem z Amazonu již v zimě.
Myslím si, že šejch Chalífa by byl dětskými báchorkami potěšen a pobaven. Teď si mohou děti vymýšlet, jak k nim chodí domů na večeři nový vládce SAE, Chalífův nevlastní bratr, šejch Mohammed bin Zájid Nahaján.
