Bývalý italský premiér Silvio Berlusconi dnes zemřel v milánské nemocnici San Raffaele, kde byl od minulého pátku hospitalizován kvůli zápalu plic a chronické leukémii. Předsedovi strany Forza Italia a zakladateli společnosti Mediaset bylo 86 let. V rámci této smutné události odemykáme komentář Petra Sokola, který vznikl v únoru loňského roku krátce poté, co italský politický velikán prohrál prezidentské volby.
Když si na konci ledna Itálie v osmém kole zvolila prezidentem opět Sergia Mattarellu, znamenalo to velký mezník v politice Apeninského poloostrova. Fakticky totiž výsledek volby přinesl konec aktivní politické kariéry Silvia Berlusconiho.
Trojnásobný bývalý premiér ovlivňoval politické dění v zemi téměř tři desítky let. Mnozí ho také považují za předchůdce dnes tak častých bohatých podnikatelů v politice. Berlusconi totiž dávno před Trumpem či Babišem přišel se scénářem, kdy se do politiky s vlastní novou stranou zapojí někdo z nejbohatších podnikatelů v zemi.
Forza Italia
Berlusconiho dnes už legendární „nástup na hřiště“ se odehrál 26. ledna 1994, kdy do té doby nepolitický majitel řady italských médií oznámil, že vstoupí do politiky, aby zabránil nástupu přejmenovaných komunistů k moci.
Italská první republika tehdy byla v rozvalinách, na povrch vyplouval jeden korupční skandál za druhým a zdálo se, že se vlády v předčasných volbách chopí po desetiletí opoziční levice.
Berlusconi vsadil na svou pověst úspěšného podnikatele a jako majitel fotbalového klubu AC Milán vybudoval se sportovní terminologií nové hnutí Forza Italia (Vzhůru, Itálie), jehož název odpovídal tomu, jak fanoušci skandují podporu národnímu fotbalovému týmu. Berlusconiho hnutí nemělo na počátku úplně vyhraněný ideologický profil, ale každopádně mířilo napravo od středu italské politiky.
Netradiční stabilita
Nová krev v politice zabrala a Berlusconi pro mnohé překvapivě stanul v čele koaliční vlády, kterou vytvořil společně se severoitalskými autonomisty z Ligy severu a se sociálními konzervativci a „umírněnými“ obdivovateli Mussoliniho režimu z Národní aliance. Řada evropských politiků se na nového italského premiéra z počátku koukala přes prsty. Vyčítala mu nejenom netradiční koaliční partnery, ale i střet zájmů v oblasti médií, kdy mu část televizních kanálů patřila jako podnikateli a na další měl vliv jako premiér. Později se ale Berlusconi přes svůj barvitý osobní příběh stal jedním z klíčových evropských lídrů.
První Berlusconiho vláda brzo padla kvůli koaličním sporům, ale v letech 2006 až 2011 se lídr strany Forza Italia stal prvním poválečným italským premiérem, který vydržel v čele vlády po celé funkční období parlamentu. Méně slavně skončilo Berlusconiho třetí premiérství, kdy se Itálie propadla do dluhové krize, z níž ji pak musela tahat nepolitická vláda.
Zdálo se, že tím politická kariéra Rytíře, jak se mu v Itálii přezdívá, definitivně skončí. Připojil se totiž také rozsudek v jednom z mnoha Berlusconiho soudních případů, v němž mu bylo zakázáno kandidovat v národních volbách. Berlusconi ale ze svého hnutí postupně vybudoval celoitalsky zavedenou politickou stranu, s níž vydržel na politickém výsluní, i když jen jako řadový europoslanec.
Neprezident
To mu umožnilo pokusit se letos kandidovat v nepřímé volbě na italského prezidenta. V 85 letech Berlusconi dokázal získat podporu obou dnes už silnějších pravicových stran – Ligy severu a Bratrů Itálie –, ale jeho minulé kontroverze mu zabránily v zisku volitelů z politického středu či levice. Tím jeho dlouho nadějná kandidatura zkrachovala a zablokovanou situaci vyřešila až opakovaná volba dosavadní hlavy státu.
Prezidentské finále
Prezidentské dobrodružství bylo pro Berlusconiho zřejmě v politice opravdu posledním i proto, že se Apeninským poloostrovem šíří úvahy o jeho zhoršujícím se zdraví. Každopádně Rytíř ihned po prezidentské volbě zamířil do nemocnice.
Berlusconi dokázal, že scénář, podle něhož se u nás vydal do politiky Andrej Babiš, může fungovat i několik desetiletí, ale hodně závisí na dvou momentech. Prvním je vybudování reálné politické strany s jasnou politickou orientací, která zaplní prázdné místo v politickém spektru, druhou kondice samotného lídra takové původně podnikatelské strany. V českých podmínkách může být zajímavé i to, že politická kariéra Silvia Berlusconiho končí právě po neúspěšné kandidatuře na prezidenta.
