Nejprve stručný popis stávající situace: Petr Fiala byl jmenován premiérem. Nějaký faktický smysl to bude mít tenkrát, až prezident následně jmenuje vládu a on a ministři zaujmou svá místa na úřadu vlády a ministerstvech. Do měsíce pak musí požádat poslaneckou sněmovnu o důvěru.
Do té doby máme poslaneckou sněmovnu, která je už ustavená, ale nemá možnost svrhnout stávající vládu. A vládu, která nemá důvěru poslanecké sněmovny, ale ve věcech běžného provozu si většinou, jak vidno, může dělat, co se jí zlíbí. A tomu všemu vládne vážně nemocný prezident, t.č. v covidové karanténě.
Situace je mírně řečeno skandální. Klíčový bod je chtě nechtě prezident. Je z ústavy prakticky nesesaditelný. Podle článku 66 ústavy je možné ho nikoli odvolat, ale dočasně zbavit výkonu funkce. Navíc nyní, poté, co se ustavila nová poslanecká sněmovna, nikoli jen teoreticky. Obě komory se však této možnosti už předem vzdaly a nová virtuální vláda s nimi, jak se zdá, souhlasí.
Žijeme tedy v politickém vakuu, na němž se dobrovolně podílí stará vláda v demisi, nová vláda ve statu nascendi, bezmocný parlament a ovšem prezident v karanténě. A my to hemžení můžeme z covidové izolace jen užasle pozorovat, stejně jako zvířátka v Orwellově Farmě zvířat. Zvířátka tam, jak si jistě pamatujete, oknem bezmocně sledují, jak v hostinci společně rokují farmáři a čuňata a už se vůbec nedá pořádně poznat, kdo je vlastně farmář a kdo čuně.
Přitom se během toho, jak se vyostřuje situace a roste hysterie, spontánně upevňuje jakási neformální, ale mocná fronta: prezident v karanténě, vláda v demisi, vlivná média posledních deseti let (Právo, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Aktuálně.cz, ty stačím jakž takž sledovat, a jistě i další). A konečně velké množství pomazaných specialistů a odborníků, kterých je tolik, že si z nich nedovedu vybrat, abych nikomu z nich náhodou neukřivdil.
Fialova vláda je už nyní, a to ještě vlastně ani de facto neexistuje, pod drsným tlakem. Heslo národní jednoty je přitažlivé, ale s jednotou se to nemá přehánět. Jinak se obrana demokracie proti přirozené i uměle podněcované hysterii může snadno zvrhnout, jak se u nás často stává, v národní pajednotu pod heslem „Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“. V rodící se koalici k tomu cítím jakési sklony.
