Furt je na co se těšit. První houby, první sníh, první letošní moře. Spolu s prvním letošním zahlédnutím svatojánských mušek mi do místností začaly opět nalétávat jiřičky. Prosviští to tu z jednoho konce hradu na druhý i několikrát za den. Přes den jiřičky, v noci netopýři. Prvoplánovitá personifikace vybízí, že ptáci jsou andělé a netopýři, zvláště po Wu-chanu, zase ďáblíci. To by mi přišlo nefér vůči netopýrům. Jsem rád za oba druhy denních i nočních návštěvníků. Jen je pravda, že jak se mi v noci zdají sny a do nich vlítne netopýr, trochu se i leknu. Ale už jsem si zvykl.
Takhle se mám stále na něco těšit. Miluju takové to poprvé. Nejvíce jsme milovali jako děti Ježíška. Kdybychom ale někde zařídili, že by se slavil každý měsíc, už by nám to nebylo vzácné. Nasbírané jahody na zahrádce jsou taky nejchutnější napoprvé. Po třech týdnech už je to nuda.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
