Nejsem politik, prohlašuje o sobě současný ministr zdravotnictví. Není zdaleka prvním členem současné vlády, který tento nonsens šíří do veřejného prostoru. V něčem ale Jan Blatný jedinečný je.
Například stoickými reakcemi k dění kolem sebe. Ať už jde o výměnu hlavní hygieničky, nebo opakované výtky od premiéra. Anebo upřímností ohledně nefunkčního systému jeho vlastního resortu. Či sveřepým odmítáním nabídnout lidem alespoň konkrétnější vidinu, kdy a jak by se mohl uvolnit režim restrikcí.
„Ve chvíli, kdy podlehneme nějaké falešné iluzi anebo přání, že se to přeci jen už lepší a nemusíme na to tolik dbát, tak může dojít k razantním změnám, které si nikdo nepřeje,“ vysvětlil to ministr Blatný v nedělních Otázkách Václava Moravce.
Pár jistot nicméně nabídl. Například že nouzový stav „není žádný trest“. A že ten současný by měl být opravdu poslední. „Je to náš plán,“ ujistil v debatě na ČT. Vida, takže možná nějaký plán v útrobách vlády přeci jen koluje.
Má to ale několik úskalí. Jednak to lidi nesmí bojkotovat, jak se prý sám přesvědčil při víkendové procházce Prahou: „Část lidí ta opatření nedodržuje.“ A musí se také pořádně kontrolovat – například pohyby lidí mezi okresy během Velikonoc. Jakkoliv se nedá přesvědčivě dokázat, že toto naprosto bezprecedentní opatření opravdu funguje a má smysl. Ale pro jistotu, že ano…
V polovině dubna, až ten „opravdu poslední“ nouzový stav odezní, se každopádně nějaké to uvolnění rýsuje. „Potřebujeme už dát populaci určité světlo na konci tunelu,“ komentoval to další z diskutujících, epidemiolog Rastislav Maďar. Ale i on v debatě na ČT dodal: „Je třeba přistupovat k rozvolňování s velkým respektem.“
A nejen s respektem, ale i s vizí a nadějí. Ministr zdravotnictví ale raději volí koronavirový realismus či možná přesněji skepticismus: „To, že nás někdo tlačí do pevných termínů, může akorát vyvolávat nějaké naděje, případně zklamání,“ prohlásil k postupnému návratu i dalších žáků do škol poté, co by se začalo u prvního stupně.
Nejde jen o vyvolávání falešných iluzí. Stejně škodlivá může podle Jana Blatného být v době koronavirové i vyostřená akademická debata. Tedy pokud se vede mimo vědeckou komunitu. „To, že to dělají politici, to jsme si zvykli. To je v podstatě jejich práce – hádají se o to, kdo vyhraje volby. Vědci by to ale dělat neměli.“
Což je mimořádně zajímavá definice funkce politika. A také nahlédnutí do názorů ministra, který je ve vládě nominantem autora jednoho z nejúspěšnějších politických projektů moderní české historie. Projektu založeném na mantře, že především bojuje proti „tradičním stranám“, byť se spojil s těmi nejtradičnějšími.
A ještě jeden paradox. PES. „Na ten index úplně zapomeňme, protože ten index byl počítán pro úplně jiný virus s úplně jinými reprodukčními schopnostmi,“ vysvětil to v nedělní debatě na ČT ministr Blatný. Jen otázka – proč tedy jeho resort každý den vydává aktuální hodnotu indexu?
