Prezident Miloš Zeman neudělí Řád Tomáše Garrigua Masaryka předsedovi Ústavního soudu Pavlovi Rychetskému. Zrušením části volebního zákona prý poškodil Českou republiku v době předvolební kampaně. Toto gesto hlavy státu je hloupé, teatrální, ubohé a naprosto zbytečné. Spíš jen potvrzuje, že jedinou duševní výbavou, která Zemanovi zůstala, je mstivost a nenávist neznající mezí. Navíc je to další degradace instituce státního vyznamenání jako ocenění významných lidí minulosti i současnosti.
Na úvod ale zopakujme nezpochybnitelný fakt, že prezident Miloš Zeman může udělit vyznamenání, komu chce. Nikomu není povinen vysvětlovat, proč ho někomu dá a jinému ne. Totéž platí i pro seznam lidí, které obvykle zve na slavnost ve Španělském sále. Ale státní svátek vzniku Československa a předávání vyznamenání vždy byl svátkem celé země i všech jejích obyvatel. Miloš Zeman ho však v posledních letech degradoval na akci svých přátel a nohsledů a tribunu pro útoky na své oponenty. Vážnost tohoto aktu trvale klesala a aktuálním Zemanovým činem toto klesání pokračuje.
Zopakujme, že Zeman Rychetskému Řád Tomáše Garrigua Masaryka udělil už loni, jen mu jej oficiálně nepředal, protože byl kvůli covidu ceremoniál zrušen. Nyní hradní mluvčí Jiří Ovčáček oznámil, že prezident se rozhodl řád neudělit. Tedy nedat někomu něco, co už dotyčný formálně čtyři měsíce užívá. Ani mě v tuto chvíli nenapadá příhodný výraz, jak toto trapné gesto nazvat.
Zemanovi vadí zrušení části volebního zákona. Vadí mu to především proto, že nová verze zákona nejspíš už nebude tak příznivá pro Andreje Babiše a ten může po příštích volbách ztratit moc v této zemi. A to je to, co si Zeman nepřeje, protože by tím byl ohrožen i on sám. Není to žádné tajemství. Ostatně o tom, že kope pouze za tábor ANO a premiéra, se ví už dlouho. Tímto svým výlevem hradní pán přinesl další důkaz.
Abychom měřili všem stejným metrem, je potřeba uvést, že Pavel Rychetský také není bez másla na hlavě. V době opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS byl vicepremiérem pro legislativu v menšinové vládě Miloše Zemana. A tento diskriminační zákon proti malým stranám vznikl za jeho vědomí i součinnosti. Je zjevné, že v nynější roli ústavního soudce už ke všemu přistupuje jinak a do křížku se svými bývalými kolegy z politiky se tak může dostat velice rychle a snadno. Změnu názoru, kterou projevil, je proto možné vnímat jako určité přiznání dvacet let staré chyby, ale i snahy o nápravu zákona, který opravdu není zcela spravedlivý ke všem politickým subjektům.
Nebudu tady rozebírat zmíněný volební zákon a vše, co se kolem toho semlelo a ještě semele. Na postup soudu se snesla kritika i z řad politologů, kteří verdiktu vytkli zúžený časový i věcný prostor pro jeho opravu, přestože s posílením prvků poměrného zastoupení jako takových souhlasí. Ale tady jde hlavně o symbol a zcela nemístnou formu projevení svého názoru. Prezident republiky se mstí někomu, kdo koná svoji práci, a jen proto, že se výsledky této práce Zemanovi nelíbí, sáhne k takovému gestu. Přitom Ústavní soud rozhoduje ve sboru a Pavel Rychetský v něm má jeden hlas z patnácti.
Miloš Zeman pokračuje v boření politické kultury v zemi, ale i v rozmělňování demokratického ústrojí země a jeho mechanismů. Činí tak již dlouho. Obraz, který po sobě zanechává, je nevábný a na hony vzdálený tomu, jak byla hlava státu vnímána v minulosti. To, že někomu nepředá slíbené ocenění, je jen pomyslnou a symbolickou tečkou. Jistě, najdou se tací, kteří mu za to zatleskají a pochválí jej. Ale troufnu si tipnout, že většinu lidí popudil či ještě popudí. Ne však kvůli tomu, že s Rychetským nesouhlasí. Ale za takové ubohé gesto plné osobní mstivosti a nenávisti. Majestát úřadu prezidenta republiky tak utržil další tvrdý políček, něco jako vlastní gól. Bohužel ne první a zřejmě ani ne poslední.
