Odvoláním Pavla Janečka z čela Pražské plynárenské, tedy úspěšného ředitele uprostřed koronavirové krize, a dosazením Martina Pacovského pražští Piráti popřeli sami sebe, a to hned dvakrát. Nového ředitele vybrala bez výběrového řízení Dozorčí rada a jakkoliv se pirátští nominanti údajně při hlasování zdrželi, nezabránili dalšímu netransparentnímu jmenování. Navíc jde o manažera spjatého s érou balkánského tažení skupiny ČEZ. Jeho část – konkrétně investici do bulharské elektrárny – Piráti dokonce před časem napadli trestním oznámením kvůli škodě, která by podle nich mohla dosáhnout až 8,5 miliardy korun.
Pointou tohoto textu není hodnocení manažerských schopností nově jmenovaného předsedy představenstva. Ten se nezaviněně stal ukázkovým příkladem schizofrenního přístupu aplikovaného právě Piráty. Jak jinak si vysvětlit, že jeden den podají trestní oznámení kvůli údajně astronomické škodě a druhý den pak mlčky sledují, jak jeden z tehdejších manažerů usedá do čela nejcennější městské firmy pod vedením pirátského primátora Prahy. Pochybuji, že to Piráti nevěděli, když v dozorčí radě Pražské plynárenské od 2. března 2019 sedí senátor Lukáš Wagenknecht. Ten samý pan Wagenknecht, který 20. června 2019 společně s poslancem Jakubem Michálkem a předsedou Pirátské strany Ivanem Bartošem oznámil podání trestního oznámení kvůli údajně nepodařené investici v Bulharsku.
Piráti se tváří jako strana plující pod vlajkou transparentnosti. Tvrdí, že bez otevřeného výběrového řízení neudělají ani krok. To ale platí jen v době, kdy jsou v opozici. Jakmile se dostanou ke kormidlu a hodí se jim to, přimhouří oči. Příkladem budiž právě výběr nového prvního muže Pražské plynárenské.
Proto jsem na posledním pražském zastupitelstvu navrhl usnesení, aby Rada města na únorové zasedání zastupitelstva připravila přehled s dosavadním obsazováním funkcí ve vrcholovém managementu městských firem a členů jejich statutárních orgánů včetně informace o tom, zda prošli transparentním výběrovým řízením, a v případě, že nikoliv, jaké k tomu byly důvody.
Obdobně se totiž pirátská transparentnost ukázala jako mýtus při pohledu na jmenování šéfů u dalších městských firem – PVS, TSK či Dopravní podnik Praha. Jeho ředitel Petr Witowski byl jednak vybrán krátce po volbách nově obsazenou dozorčí radou v rámci „uzavřeného výběrového řízení“, jednak DPP opakovaně rozhodoval o miliardových zakázkách v rámci jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU) – servis vozů pražského metra v hodnotě přes 14 miliard korun či klimatizace do pražských tramvají za 400 milionů korun. A Piráti? Prý je to v gesci jejich koaličních partnerů, a tudíž jde o jejich problém a odpovědnost, stejně jako v případě Pražské plynárenské.
Piráti v hlavním městě dostali šanci ukázat, jak to myslí ve skutečnosti. Jak promění své vize o křišťálové, někdy až poněkud naivní transparentnosti, které hlásají, když jsou v opozici, v realitu, když získají moc, odpovědnost a nejvyšší pozici. Praxe zatím ukazuje, že jejich vize jsou takové námořní pirátské báchorky pro dospělé.
Patrik Nacher, autor je pražský zastupitel a poslanec hnutí ANO
