Zatímco moje sociální bublina se demonstraci na Václavském náměstí s názvem Jsme lidi, NÁS NEVYPNETE! smála, já tam vyrazil. Pracovně. I když jsem byl v několikatisícovém davu zřejmě jediný člověk s rouškou, přesto chápu, proč tam šli ostatní lidé a proč roušky jako symbol vzdoru odmítají, byť je to jednání nešťastné. Jejich frustrace z koronaviru umocněná absolutně nekompetentní vládou dosahuje absolutního vrcholu. A tu se jako houby po dešti objevují noví spasitelé, které jim na pódiu nabízeli rázná a rychlá řešení.
Zatímco na demonstraci před 21 dny na Staroměstském náměstí to těm tisícovkám obyčejných lidí kazilo pár exotů v davu, tentokrát akci na Václavském náměstí diskreditovali samotní řečníci. Bizarní skupinka aktivistů okořeněna pár politiky, zpěváky a jednou lékařkou. Jeden z nich byl ale vyloženě opilý, u mikrofonu sotva stál. V projevech zněly klasické koronavirové (a už stokrát vyvrácené) dezinformace, odvolávali se na konspirační teorie či citovali Mistra Jana Husa. A také to celé bylo tentokrát mnohem hlasitější, ukřičenější. Dikce připomínala projevy fašistických diktátorů. Křik, rétorika a naléhavost po odstranění vlády vyústily k provolávání hesel jako „Hamáček do plynu, zkurvená vláda, dejte nám zbraně, nebo ať chcípnou“.
Moje okolí má tyto účastníky demonstrace tendenci srážet tak, že se jedná o tzv. bílou spodinu, absolventy vysoké školy života nebo prostě jenom jednoduché blbečky, které je potřeba rozehnat vodním dělem. Ale tak to rozhodně není. Na demonstraci jsem stál většinu času v předních řadách, tedy tam, kam většinou chodívají exoti. Tady jsem byl ale obklopen normálními lidmi. Na židličce přede mnou sedí obrovský sedmdesátiletý muž, vedle něj se zimou klepe postarší pán s dlouhými vlasy a nápisem „váš budoucí prezident“. Jeden chlapík blízko mě povídá, jak je jako majitel hospody v koncích, žena vedle něj živoří jako kadeřnice. Je tu i pár podnikatelů, OSVČ v kultuře na které vládní pomoc nedosáhne. Za mnou stojí paní, která se vytahuje, že sem dnes jela 400 kilometrů. A pak je tu samozřejmě hlouček opilých chuligánů. Ti skandují hesla popsaná výše. Jak ale čas ubíhá a dav masíruje poslanec Volný, aktivistka Peterková nebo zpěvačka Csáková, postupně se ke křiku skandálních hesel přející smrt vládním představitelům přidávají i oni. Obyčejní lidé. Chápu, je velmi těžké síle davu a okamžiku odolat.
Záznam první hodiny a půl demonstrace:
A že nemají roušky? Proč by je vlastně měli mít? Když pomineme vědecké práce a výroky uznávaných odborníků potvrzujících jejich přínos (což tito lidé nečtou a těžko je za to vinit), pak mají roušky mít proto, že jim to nařídila vláda. Je to ale ta samá vláda, která jim bez vysvětlení každý měsíc prodlužuje domácí vězení, znemožňuje jejich živobytí a uzavírá hranice. Ta samá vláda, která střídá ministry zdravotnictví jako jednorázové roušky, nakupuje nefunkční a předražený zdravotnický materiál z Číny, vláda, která nikdy neuzná chybu a všechno svaluje na druhé a také vláda, jejíž představitelé a spolustraníci chodí na ilegální párty. Chápu, po tomhle by vládě věřil jen ten největší naiva.
Vláda navíc těmto lidem řekla, že je roušky spasí, ale už s nimi nevykomunikovala, že je samotné roušky nespasí. Pak jim slíbila všespásnou vakcínu, ale už s nimi nevykomunikovala, že vakcínu jim neumí doručit a píchnout. Do toho si přidejte naprosto hloupé výroky Babiše o tom, že lidé vlastně umírají s covidem, ale na něco jiného a Blatného plácání se ve skutečných počtech mrtvých. Teď nikomu nevysvětlí (a ani to nechtějí vysvětlit), že to mysleli jinak, dezinformátoři na pódiu to používají k podložení svých zvrácených návrhů a Václavák jim tleská. Mrtvých na covid je optikou lidí z demonstrace stále „jen“ 16 000. A to je dost málo na to, aby mělo celé Česko přímou zkušenost se ztrátou svých bližních. S čím ale mají dobrou zkušenost je třeba exekutor, zkušenost je i křičící školák doma, který se tam má už půl roku učit, ale nedělá to a rodič na něj po noční nestačí. Zkušenost mají ale bohužel i s partnerem, který je doma mlátí, protože nikam nemůže a oni nemají kam utéct. Chápu, že tuhle zkušenost planým apelem zdiskreditované vlády zkrátka nenahradíte.
Po demonstraci na Staroměstském náměstí jsem se bál, že do téhle krize přijdou vůdci s rychlým a jasným řešením, zkáza 20. století. A z pódia na Václaváku to o tři týdny později opravdu zaznělo: „U voleb hledejte strany, které mají rychlá a levná řešení koronavirové krize,“ pomrkával na dav Flákanec Volný, a ten ho za to odměnil skandováním Volný na Hrad. Dnes tam bylo jen 3 000 lidí, dejte tomu měsíc a bude jich tam mnohem víc. Svolavatelé protestů se teprve oťukávají a až vyřeší logistiku, propagaci a přidá se do toho lepší počasí, naštvaných lidí bude daleko víc. A já je chápu, protože to je jediné světlo na konci tunelu, i když falešné.
Premiér Babiš tohle neustojí, to je jasné, protože na tyto demonstrace chodí, na rozdíl od dlouhého sóla Milionu chvilek, i jeho bývalý voliči. Vyhlížíme podzimní volby, po kterých by mělo být líp. Jenže ono nebude, protože zatímco se smějeme lidem s vysokou školou života, tak oni nám na „svém absolventském srazu“ připravují pořádné překvapení. Covid nemá vítěze a bohužel nám ani nedal žádné lídry či morální autority. Den za dnem nám ale plodí novodobé spasitele, kterých je čím dál víc, jsou čím dál ukřičenější a poslouchá je čím dál víc uší.
