Kdo za posledních 30 let v české politice něco znamenal, zcela jistě přišel do úzkého kontaktu s Miroslavem Kalouskem. Ať už jako jeho poslanecký či vládní kolega, ideový oponent, nebo prostě někdo, kdo ho musel brát vážně jako silného hráče. Kalousek zastával od roku 1990 různé funkce, od Úřadu vlády ČR přes ministerstvo obrany a Poslaneckou sněmovnu po ministra financí. Do Parlamentu jako předseda postupně přivedl dvě politické strany, z nichž jednu založil. Když minulý týden nečekaně rezignoval na poslanecký mandát a jako aktivní politik (prozatím) skončil a nebude ani kandidovat v podzimních volbách, předháněli se novináři v tom, kdo nabídne lepší pohled na jeho kariéru a osobnost. Reflex to zkusil jinak – požádali jsme Miroslava Kalouska, aby naopak on zhodnotil jedenáct tuzemských politiků, s nimiž se za 30 let potkal. Jeho pohled na ně mimochodem představuje Kalouskovu osobnost možná lépe, než kdyby měl o svých hodnotách a postojích vyprávět v dalším z nekonečné řady rozhovorů.
Být to klasický rozhovor, bylo by povinností novináře chtít od zpovídané osobnosti podrobnější vysvětlení či doložení některých výroků. Protože však jde o subjektivní pohled Miroslava Kalouska na politiky, s nimiž se za svou kariéru potkal, nechal ho tentokrát Reflex hovořit, aniž jeho slova jakkoliv korigoval či doplňoval. Jednou za třicet let, navíc při odchodu z aktivní politiky, je to snad přípustné. Přesto je nicméně dobré mít na paměti, že Kalousek na dotaz, zda jde o odchod definitivní, nebo se chce ještě někdy vrátit, říká: „Nikdy neříkej nikdy.“ Hráčem a politikem zjevně nadále zůstává.
Václav Havel
Od roku 1989 do roku 2003 třikrát československým a českým prezidentem
„Osobnost, ke které cítím největší úctu v polistopadové kariéře. Díky němu jsme měli v zahraničí, v tom civilizovaném světě, kam jsem vždycky toužil patřit, mnohem větší autoritu, než jsme si zasloužili. Jemu vděčíme za to, že jsme byli s respektem přijati do NATO i do Evropské unie. Ve vnitrostranické politice je mi velmi líto, že zásadním způsobem podceňoval, a dokonce opovrhoval systémem politických stran. Demokratický systém je přitom založen na volné soutěži politických stran. Pan prezident Havel si to vždycky představoval nějak jinak, ale ono to nějak jinak nejde. To jeho opovrhování politickými stranami nevnímám pro vnitropolitickou scénu pozitivně. Ale to vše je vyváženo jeho obrovskou statečností před rokem 1989, a především obrovským kreditem, který dal České republice v zahraničí.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
